Česká návštěva

Mumínek

   Tak je to tu, první výprava z Česka se vydala do Tampere. I když z Česka není úplně správně, protože přiletěla z Norska, když Jarda strávil předchozí měsíc ve Švédsku. Tak jako tak, v pondělí ráno čekali na vlakovém nádraží v Tampere Jarda s Marou. Jako první jsme se vydali koupit turistické legitky na dopravu, protože bez nich by se jim pobyt tady docela prodražil. No a protože byli po pár hodinách nepříliš vydatného spánku na letišti v Oslu docela unavení, jeli jsme ke mně a šli se na chvilku prospat. Jako správná hospodyňka jsem zatím uvařil oběd a udělal pár věcí do školy, protože v místním školním systému nejde jen tak na týden vypnout a dodělat po později, protože všude jsou deadliny. Po spánku a jídle jsme vyrazili do města. Bohužel tak jako poslední 2 týdny nám počasí moc nepřálo. Po dvou hodinách chození v dešti nás to přestalo bavit a jeli jsme zpátky. Večer jsme zajeli na chvilku do posilovny a hlavně do sauny. Když jsme přijeli zpátky, všichni unavení a tak jsme po krátkém plánování dalších dnů šli spát. 

Kužel

   Plán byl vstát mezi devátou a desátou a naivně jsme si nedali budík. Když jsme vstali a podívali se na hodiny, které ukazovaly poledne, byli jsme docela překvapení. Já nejvíc, když jsem měl mít o čtvrt na jednu hodinu. No co, vyrazil jsem, protože čárka za účast se hodila. Kluci za mnou pak dorazili na univerzitu na oběd a odpoledne mohlo pokračovat poznávání města. Počasí bylo o něco lepší, i když dešti jsme se úplně nevyhli. Vyrazili jsme do muzea Mumínků. Kdo zná tuhle dětskou pohádku, možná ví, že autorkou je finská spisovatelka Tove Jansson a muzeum těchto kreslených postaviček je právě v Tampere. Výstava to byla pěkná, ale protože jsem Mumínky nikdy moc nesledoval, tak jsem to nemohl úplně ocenit. Další program měla být věž, ale protože tady mámě dvě a čas byl jenom na jednu, tak musela rozhodnout mince. Vyhrála velká vyhlídková věž v zábavním parku v Säkränniemi. Všechny ostatní části zábavního parku už byly bohužel zavřené, protože jsou otevřené jenom v letní sezóně, která ve Finsku končí na konci srpna. Vystoupání na věž nás stálo 8 eur, ale výhled byl pěkný. Večer byl plán vypít něco ze zásob, pozvat pár lidí k nám do bytu a poté vyrazit do města. Nakonec dorazili akorát 2 Češi a přidal se k nám Matti, můj finský spolubydlící. Posledním autobusem před půlnocí jsme vyrazili do města. Protože bylo úterý, šlo se tradičně do Kuuby. Bohužel tam bylo jenom pár známých a celkově tam bylo málo lidí, takže akce nic moc. Ale protože byl všední den, museli jsme zůstat do zavíračky a jít na první autobus, který jel o tři čtvrtě na čtyři. Nebyl by to Jarda, kdyby nedělal nějaké blbosti, takže jsem měl večer v pokoji dopravní kužel. 

Sauna v Rauhaniemi

   Ve středu bylo v plánu ráno sednout na vlak a jet se podívat do národního parku. No hádejte, jak to dopadlo. Návštěva nebyla schopná vstát, takže z výletu nic nebylo a musel jsem vymýšlet náhradní plán. Nakonec jsme šli večer zkusit pravou finskou saunu. A musím říct, že to byl opravdu zážitek. V sauně 110-120 stupňů a potom vyběhnout ven a skočit do jezera, které mělo stupňů 13. Parádní pocit. Kluci z toho byli taky nadšení a já už se těším na zimu, až tady budeme skákat do díry v ledu v zamrzlém jezeře. To bude teprve zážitek. Po sauně jsme šli no místní nejznámější hospody Plevna, kde jsme zkusili Tamperskou specialitu – černou klobásu. Všem chutnala. No a to bylo všechno, protože kluci ve čtvrtek ráno jeli do Helsinek, kam už jsem já nepokračoval. Doufám, že se jim Tampere líbilo a doporučí ho dalším případným cestovatelům. Ale pro mě tento týden odjezdem Čechů nekončil. A musím říct, že je škoda, že nemohli zůstat déle, protože další dny bylo opravdu co dělat. 

Mustamakkara

   Ve čtvrtek jsme měli francouzskou večeři, která byla zároveň pre-party před další exchange párty v Senssi. Sešlo se nás na večeři opravdu hodně. Měli jsme několik chodů, takže je nebudu všechny vyjmenovávat. Hlavním chodem byl Aligot. Byla to bramborová kaše smíchaná s francouzským sýrem a plátkem šunky. Proběhlo koštování slivovice a taky jsem viděl, jak se má správně pít absinth. Jak jsem psal v některém z předchozích článků, minule mě party v Senssi neuchvátila, ale protože šli skoro všichni, šel jsem taky. A musím říct, že to bylo dobře, protože mě tentokrát bavila mnohem víc. 

   Protože je tady překvapivě hodně moc Čechů, rozhodli jsme se v pátek udělat první český sraz. A protože je tady česká hospoda Praha, kde prodávají česká piva, místo bylo jasné. Bohužel tam ale nemají české ceny. Nakonec se nás nebylo tolik, kolik se na začátku předpokládalo, protože hodně lidí se nakonec omluvilo. I tak to ale bylo dobré a poznal jsem dalších pár lidí. A byla to česká hospoda se vším všudy – česká piva, české nápisy nebo dres Jardy Jágra. A výběr byl opravdu dobrý – Plzeň, Litovel, Ferdinand, Primátor, Kozel, Budvar, Samson, Regent a další.

Část nabídky v hospodě Praha

   Sobota a další párty. Tentokrát nás pozvala Rebeka z Maďarska na svoji kolej. Vyrazil jsem pěšky a musím říct, že 24. září mě teplota 7 stupňů docela překvapila. Sešlo se nás zase hodně a zase noví lidi. Během večera jsme se seznámili i s několika Finy a Finkami, protože Rebeka byla na celé koleji snad jediná zahraniční studentka a zbytek byli Fini. Rebeka nám uvařila maďarskou zeleninovou polévku. Sice stejná jako česká, ale dobrá. Potom jsme se přesunuli do sklepa a tam se nám otevřel studentský ráj. Sauna, kuchyň, 2 společenské místnosti. V nich klavír, kytara, fotbálek, televize, playstation, karaoke nebo třeba loď. Taky tu byla zahrada, na které byla velká dřevěná káď, ve které byla horká voda. V kuchyni byl automat na pivo, ze kterého se dalo koupit pivo za euro, ale ne jenom tak. Člověk musel nahý oběhnout budovu, potom získat kód a po jeho zadání si mohl koupit pivo. Tohle asi jinde než ve Finsku neuvidíte. Když už jsme u té nahoty, tak bylo nepsané pravidlo, že nejen do sauny, ale i do horké vany na zahradě se muselo bez plavek. Fini, FINKY a erasmáci neměli problém, erasmačky částečně. Doufám, že tam bude víc party, protože to je opravdu skvělé místo. Zahrát si fotbálek, na klavír, zazpívat na karaoke a jít se vykoupat do horké vany na zahradu? Proč ne.

No a aby toho nebylo málo, tak v neděli slovenská večeře a Lucka v hlavní roli. Co jiného, než brynzové halušky. A musím říct, že byly výborné. Všichni jsme se najedli a ochutnali slovenskou slivovici. Asi nikdy mě nepřestane bavit sledovat obličeje lidí, kteří vyzkouší slivovici poprvé. Nejlepší byly Brazilky, které po prvním panáku krásně kroutily obličeje, ale za chvilku chtěly druhý. Taky jsme učili Brazilce tančit českou polku nebo zkoušeli bottle dance. Prostě dobrý večer. Tak a to už je všechno. Tento týden se toho stalo opravdu hodně. A další týden první výlet. Kam? Nechte se překvapit.

Hokej

   Přemýšlel jsem nejen nad názvem tohoto článku, ale také nad jeho obsahem. Bude to asi stále těžší psát týden co týden o nových věcech, protože už se to tady zajíždí do určitých kolejí a taky přibývá práce do školy, ale to určitě nejsou věci, o kterých byste chtěli číst. Začal jsem tu popisovat všechny moje předměty. K úplnému výčtu mi ale stále ještě chybí jeden předmět a ten začal právě tento týden. Jmenuje se Finnish History. Sice jsem v dějepise nikdy moc dobrý nebyl, ale jak jsem psal minule, když už jsem jednou ve Finsku, chci o něm něco vědět. Opět jsme si mohli vybrat zakončení – buď psát lecture diaries stejně jako v případě předmětu Introduction to Information Visualisation, o kterém jsem už psal, nebo napsat nějakou větší esej a připravit si prezentaci. Tady asi zůstanu jenom u deníků, protože další kredity už nepotřebuju. A to by bylo všechno, více předmětů v první části semestru nemám, další mě čekají až v druhé části.

   Dobře, školu máme za sebou a je čas přistoupit k zajímavějším věcem. Při popisování mého bydlení jsem nenapsal, jak moc daleko bydlím od centra. A teď je přesně ta chvíle, kdy to můžu napravit. Vydali jsme se totiž, jako již několikáté úterý, večer do klubu Kuuba. Na tom by nebylo až tak nic divného, ale protože ve všední dny přes noc autobusy nejezdí, řekli jsme si, že jednou zkusíme jít pěšky domů. Vydali jsme se já, Tomáš a Slovák Michael. Protože Michael měl GPSku, nešli jsme po trase autobusu, ale nejkratší možnou cestou. Ta nás vedla lesem i po dálnici, a protože byla noc a mlha, vypadala cesta i trochu strašidelně. Když jsme dorazili domů, zjistili jsme, že cesta trvala 1,5 hodiny. Takže asi chápete, že nejsem úplně v centru a příště si počkám na autobus.

Zápas Tappara - Ilves

   Tento týden začíná finská hokejová liga a hned první kolo přineslo souboj dvou tamperských týmů - Tappara proti Ilves. Na hokej jsem se tady chtěl podívat, tak proč nezajít rovnou na derby? Lístky teda nebyly úplně zadarmo, ale to tady není nic. Celková cena se s poplatky vyšplhala na 22,50 euro a to byly ještě ty levnější. Píšu s poplatky, protože ty jsou tady všude. Základní cena lístku byla 19 euro, ale pak jsem za něco musel zaplatit dalšího 3,50 eura (opravdu nevím za co to bylo, ale platili to všichni). Šlo nás erasmáků nakonec opravdu hodně a byli jsme rozmístění po celém stadionu. Byla sranda, že lidi z Francie, Itálie nebo Řecka hokej nikdy neviděli a neznali ani pravidla. Tak jsem jako zástupce hokejového národa musel vysvětlovat. Stadion mají oba týmy společný, dokonce fanshopy na stadionu hned vedle sebe, takže doma byly oba týmy. Stadion nebyl špatný, ale horší to bylo s úrovní hokeje. Bylo to první kolo a oba týmy nepatří ke špičce finské ligy, ale výkon Tappary (těm jsem se před zápasem bohužel rozhodl fandit) mi občas připomínal hru Mory Olomouc. Ilves bylo lepší a po zásluze od začátku vedlo a nakonec i vyhrálo 8:7. Zápas hodně bohatý na góly, i když pár jich bylo, hlavně ze strany Tappary, hodně šťastných. Atmosféra taky nebyla taková, jakou jsem zažil třeba v Brně. Řvalo se víceméně jenom po gólu, ale protože jich padlo hodně, tak to nebylo až tak špatné. Ale chtěl jsem vidět finskou ligu a jsem rád, že jsme si vybrali zrovna tento zápas plný gólů. Cizincům se to taky líbilo. 

Portugalská večeře

   A co by to bylo za týden, kdybychom neměli nějakou mezinárodní večeři. Tentokrát přišlo na řadu Portugalsko a Ana Patrícia. Jídlo se jmenovalo Açorda de camarão. Byla to taková chlebová polévka s krevetami. Pro mě hodně nezvyklé jídlo, ale bylo to dobré a člověk se toho opravdu nají. V Portugalsku je to označováno jako jídlo chudých. Potom jsme ještě měli dezert, Torta de laranja. Koláč s pomerančovou kůrou, to bylo opravdu dobré. V neděli jsme pak měli další dobroty. Chystala se tajná oslava narozenin pro Italku Alice. A povedlo se, protože o oslavě opravdu nevěděla a její překvapení a radost byly krásné. K této příležitosti se opět vařilo, ale česká skupinka si tentokrát vzala pauzu. Vařili Italové, Španělé, Francouzi a Řekyně. Nejvíc mi asi chutnala řecká mussaka. A protože byla neděle večer, více se do tohoto týdne nevešlo. Ale další týden jsem očekával první českou návštěvu, takže asi bude o čem psát.

Týden vaření

Česká zelňačka

   V tomto týdnu se naplno rozjely dvě věci - škola a naše mezinárodní večeře. Začnu školou. V minulém příspěvku jsem popsal první předmět, takže budu pokračovat dalšími. Ale začnu až od úterka, protože v pondělí školu nemám. A tam toho taky moc nemám, pouze jediné cvičení. Předmět se jmenuje Finnish Survival Course. Ale nejedná se o žádný souboj se sobem, rozdělání ohně nebo stavění iglú, jde o základní kurz finštiny pro erasmáky. Mám ho dvakrát týdně. Protože jsem měl finštinu už na EILC kurzu, je to pro mě ze začátku trochu jednodušší. Ale vyšší úroveň k dispozici první část semestru nebyla a tento kurz byl určený přímo pro exchange studenty. A protože jsem chtěl ve finštině pokračovat, zapsal jsem si ho. Byla tu ještě možnost zapsat si předmět stejné úrovně, ale 4x týdně, ale ten byl určený pro jiné studenty. Ve středu mám kurz Managing e-business. Takový napůl ekonomický, napůl informatický předmět. Chodím tam mimo jiné s Italkami, které studují ekonomii, takže máme dohodu, že já jim vysvětlím informatickou část a oni mi tu ekonomickou. Tento předmět trvá celý semestr a můžeme buď pracovat přes semestr anebo předmět zakončit v prosinci zkouškou. Protože je to předmět, který musím udělat (protože je za 8 kreditů!) a viděl jsem tu bichli, ze které by byla zkouška, zvolil jsem jako většina lidí práci přes semestr. Ta obsahuje různé individuální úkoly a pak skupinové psaní blogu. Mám ve skupině někoho z Finska, Irska, Čecha, Íráčana a 2 holky z Číny, takže to bude zajímavé. Dostali jsme naštěstí celkem dobré téma – Arts, Music and Videos. Dalším předmětem je Finnish Society and Culture. Předmět je o Finsku a různých věcech okolo této země – historie, literatura, hudba, vzdělání atd. Tento předmět je pořádaný organizací SITR, která zajišťuje společné předměty pro všechny tři univerzity v Tampere, takže se na této přednášce potkávám s lidmi z ostatních škol. Měl jsem na tento předmět dobrá doporučení a chci se o Finsku dovědět také něco víc, když už tu jsem a mám tu možnost, takže to pro mě byla jasná volba. Tento předmět má také na výběr více zakončení – buď jeden kredit za účast, nebo tři za test. Asi uvidím až podle toho, jestli budu potřebovat kredity nebo ne. To je zatím všechno, další předmět začíná až další týden, takže o tom zase příště.

České knedlíky

   Dost bylo školy, přejděme k jídlu. Minule jsem psal, že jsme začali s tradicí mezinárodních jídel a tento týden jsme v tom zdatně pokračovali. Po korejském obědě přišla na řadu česká večeře. A protože nejsme žádní troškaři, pozvali jsme tak 30 lidí. Jako české jídlo jsme vybrali zelňačku. Ale uvařit ji pro tolik lidí není žádná sranda. Nakonec jsme vařili ve čtyřech hrncích. Výsledkem byla ale výborná polívka, kterou si všichni pochvalovali. Potom lidi z centra (až na Lucku a Kristýnu) jeli domů. My jsme se ještě podívali na film Černá labuť, pár dílů Přátel a ráno jeli rozespalí domů. Ve středu početnou českou, ale i slovenskou skupinu, zasáhla tragédie o pádu letadla s hokejisty Jaroslavle. Už o tom bylo napsáno dost, takže jenom napíšu, že jsem z toho měl náladu pod psa další 2 dny. Ve čtvrtek měla být další saunaparty. Nakonec jsem na ní ale nešel, protože nebyla moc nálada a taky tam bylo hrozně moc lidí. Ale místo toho jsme měli příjemný večer na kolejích v Hervantě. Další večeře byla v pátek maďarské lescó. Nevím, jak děláte lečo doma vy, ale to maďarské bylo spíše jako polévka, byly v něm brambory a klobása. Mně to ale chutnalo. Potom jsme pokračovali na studentskou party, kde měly koncert 3 finské kapely. První jsme nestihli, druhá byla ve stylu indie-rocku. Bohužel zpěvák některé výšky tak trošku nezvládal. Třetí kapela byla oblečená do bílých hábitů a hrála reggae. To se mi pochopitelně líbilo, ale nebyl jsem sám, parket se rychle zaplnil a koncert jsme si užili. 

České bramboráky

   V sobotu se na City (hlavní koleje v centru) konala International Dinner. Každý uvaří něco a pak se bude ochutnávat. S Tomášem (resp. dalším z Tomášů, protože jsou tu 4 jenom z ČR, další 2 potom z Polska) jsme si řekli, že zkusíme taky něco připravit. Po chvilce přemýšlení jsme se rozhodli pro ovocné knedlíky. Nakoupili jsme věci a šli na to. Ale protože jsme nezkušení kuchaři, trošku jsme neodhadli čas přípravy. Výsledek byl dobrý, ale místo očekávané hodiny a půl nám to zabralo tři hodiny. Když jsme pak sedli na autobus a dojeli na City, tak už bylo všechno snězené a všichni nacpaní, takže nikdo naše knedlíky ani moc nechtěl. Ale aspoň ochutnali a vypadalo, že jim chutnalo, takže aspoň trochu odměna za naši práci. Vtipné bylo, že někteří vůbec neví, co je knedlík, a ptali se, jestli je to brambor nebo jiná zelenina. Já jsem ochutnal francouzské a zbytek španělského jídla, takže aspoň něco. Každopádně jsme to trochu prošvihli, ale aspoň se ujistili, že české jídlo opravdu potřebuje čas. Večer pokračoval sledováním boxerského zápasu Kličko – Adamek s Poláky, kteří ale moc důvodů k radosti neměli. Ale na druhou stranu už ani před zápasem na zázrak moc nevěřili. Aby toho nebylo málo, tak jsme týden zakončili v neděli převážně česko-slovenskou bramborákovou party, kde v hlavní roli byla Kristýna. Další české jídlo se jak jinak než povedlo. Takže tento týden jsme se navařili opravdu hodně, ale všechno bylo dobré, takže spokojenost.

Škola začíná

   Tak a je to tu. Po týdnu orientování začíná opravdová škola. Ale začněme první trochu obecně. V Tampere jsou 3 univerzity. Asi nejhlavnější je moje UTA (University of Tampere), potom TUT (Technical University of Tampere) a nakonec TAMK (zkratka z finského Tampereen ammattikorkeakoulu). TUT a TAMK začínaly výuku už koncem srpna, já jsem si počkal „až“ do 1. září. Celkově je tady školní rok posunutý, pro vysoké i ostatní školy. Vysokoškoláci začínají školní rok na přelomu srpna a září a zimní semestr jim začíná už na začátku ledna. Když už jsme u těch semestrů, tak ty jsou tu rozdělené na 2 části. Některé předměty trvají právě jenom půlku semestru a zkouška probíhá už v půlce října. Některé trvají celý semestr jako u nás. Tento systém není jenom ve Finsku, ale i dalších severských, ale i neseverských zemích, jako třeba Francie (nebo aspoň co mi Nicolas řekl). Výhody a nevýhody tohoto systému zatím nemůžu posoudit, počkejme si do konce semestru. Když jsem byl trochu nešťastný z toho, že všichni ostatní v ČR mají ještě prázdniny, tak jsem na tom byl pořád líp než normální školáci. Ti totiž začínají už někdy kolem 10. srpna.

   Mně začínala škola 1. září, ale většina ostatních studentů UTA si musela počkat až do pondělí, tzn. 5.září. To znamenalo skoro celý volný týden, který někteří využili na cestování. Já jsem ale bohužel stále čekal na svoji studentskou kartu, díky níž bych měl slevu na vlaky 50%, což je při místních cenách dopravy docela dost velká úspora. Bohužel jsem se celý týden nedočkal. Ano, vyplnil jsem přihlášku docela pozdě, ale stejně nechápu, co na vyřízení takové kartičky trvá 3 týdny. Hlavním důvodem, proč jsem přihlášku odevzdal pozdě, byl fakt, že jsem u sebe neměl pasovou fotku. Za tímto účelem jsem jim ale už jednu fotku poslal v červnu, takže jsem se šel zeptat, co se s ní stalo. Po chvilce telefonování mi bylo oznámeno, že pokud jsem jim poslal jenom jednu (v požadavcích bylo poslat jednu fotku na studentskou kartu), tak tu že si chtějí nechat. Jasně, chápu, že si nějaká finská úřednice chce nechat moji fotku, ale... Aby toho nebylo málo, tak jsem se zeptal, kde se teda můžu nechat vyfotit a paní mě poslala, jak jsem později zjistil, asi do nejdražšího fotolabu ve městě. Ale zase mám krásné 4 fotky za 16 eur. Teda vlastně už jenom 3.

   Ale zpátky ke škole. Já jsem tedy napochodoval 1. září na svou první přednášku. Předmět se jmenoval Introduction to Information Visualization. Je v něm celkem zajímavý způsob hodnocení. Student musí z každé hodiny psát Lecture diary. Jedná se o souhrn hodiny, doplněný o vlastní postřehy a komentáře a výtah z článku, který ke každé hodině dostaneme. Celá esej má mít nejméně 1000 slov a samozřejmě v angličtině. Práce se odevzdá do systému a ten potom každému anonymně přidělí 2 práce jiných studentů k ohodnocení a okomentování. Takže učitel vlastně nedělá nic a jenom na to celé dohlíží. Vypadá to celkem zajímavě, ale uvidím, jak mi půjde psaní. 

Výhled z terasy

   Tolik o mé první zkušenosti se školou a zpátky k zábavě. Odpoledne jsem se zúčastnil další bus tour. Měli jsme jeden svůj autobus, který s námi jezdil asi 2 hodiny po městě. Jak se ukázalo, spíš než prohlídka města to byl pojízdný bar. A složení bylo taky celkem zajímavé, já s druhým Čechem Tomášem, dva Číňani a zbytek autobusu napůl opilých Finů. Nějaký průvodce se pokoušel o výklad, ale protože jsem seděl vzadu a přes přeřvávající se Finy mu nešlo rozumět, nic jsem z toho neměl. Navíc myslím, že to bylo stejně ve finštině. Větší sranda byla poslouchat připitého Fina vysvětlovat Číňanům jaká je tu v zimě kosa. Po skončení prohlídky jsme se přesunuli do centra do klubovny studentského spolku, kde večer pokračoval saunaparty. Netroufnu si odhadnout, kolik tam bylo lidí, ale bylo plno. První kolo sauny holky, druhé kluci a třetí společné. K tomu relax, hudba a pití v klubovně nebo na terase. Protože jsme byli až na střeše budovy, byl tam pěkný výhled na město. Fini chodí do sauny zásadně naostro, takže po chvilce váhání jsem šel taky. Být v sauně plné nahých Finů zpívajících jejich písničky je celkem zážitek. Dokonce ani když potom přišli 2 holky (v plavkách), tak je to nijak nerozhodilo. Prostě to tady neřeší. Ale ten relax na střešní terase jenom v ručníku a povídání si s ostatními Finy je fakt pohoda. Vyprávěli mi, jak jezdí to Tallinnu pro alkohol, který je tam 2x levnější než tady. Taky bude potřeba vyrazit na výlet. Nebo že ve Finsku nemají s nahotou žádný problém. To jsem zjistil už za chvíli, kdy se začal organizovat úkol, za který dostanou nášivku na svůj overal (o tom někdy později). Úkol má 4 úrovně. První byla nahý (přesněji teda jenom v kravatě) oběhnout budovu, ve které jsme byli. Druhá byla běžet nahý na univerzitu, jít do počítačové místnosti a odeslat na studentskou organizaci email, že tam jsem. Třetí běžet nahý z jednoho konce Hämeenkatu (hlavní ulice v Tampere) na druhý. A bájný čtvrtý, který prý ještě nikdo neudělal, jít nahý na policejní stanici a nahlásit se. Prostě Finsko.

Kimbap

   Taky jsme tento týden začali tradici mezinárodních jídel. První začal v úterý Polák Tomek, který pro nás udělal Pierogi. Byly to takové taštičky podobné knedlíkům, které byly plněné bramborovou kaší s cibulí. Druhý v pořadí byl páteční korejský oběd. Naučili jsme se a ochutnali Kimbap. Vypadalo to stejně jak sushi, ale bylo to bez ryby. Místo ní tam byla mrkev, okurek, vajíčko a klobása. Nebylo to špatné. Je to vždycky zábava, protože se sejde hodně lidí, každý pomáhá, povídá se, naučíme se nové jídlo a ještě se najíme. Tak a to by bylo všechno. Škola a mezinárodní jídla budou pokračovat i další týden, ale o tom zase příště.

Orientační týden

Univerzita

   Po skončení kurzu začal Erasmus v pravém slova smyslu, tedy studijní pobyt. Ten oficiálně začínal tzv. orientačním týdnem, kdy probíhá seznamování s univerzitou, městem atd. Ale abych nepředbíhal, ještě před začátkem orientačního týdne jsme zašli na koncert španělské hudby. Byla to taková parta studentů, kteří ale byli oblečení do jejich typického oblečení a hráli španělské písničky. Protože tam moc lidí nebylo, tak přišli k nám ke stolu a hráli víceméně jenom pro nás. Orientační týden trval od pondělí až do soboty dopoledne. Když jsem přišel v pondělí ráno na univerzitu, tak jsem se tak trochu zděsil z počtu nových erasmáků, protože teprve teď přijela většina studentů. Víc lidí znamená víc srandy, ale na druhou stranu jsem byl rád, že už tady máme super skupinu z EILC a taky jsem jim nezáviděl všechno to papírování a zařizování, které už mám naštěstí za sebou. Ale je to úděl každého. 

Katedrála

   K samotnému orientačnímu týdnu, no, byla to docela nuda. Neříkám, že jsme se tam nedozvěděli vůbec nic nového a že všechny přednášky byly nudné, ale protože jsem tu už měsíc, tak jsem většinu věcí už věděl. Některé přednášky byly dobré, ale nebylo jich moc. Dobrá byla úterní „get together party“, která probíhala odpoledne na půdě univerzity. Bylo tam zdarma kafe, sendviče a dort. Ano, jsem Čech a student, takže jsem se najedl, ale líbilo se to i ostatním národnostem a každý odcházel pěkně najezený. Ve středu jsme měli představení jednotlivých fakult. V rámci toho jsme se rozdělili a potkali se s ostatními exchange a degree studenty na naší fakultě. Upřímně jsem byl celkem nepříjemně překvapen z faktu, že Evropa co do počtu lidí dost prohrála. Japonsko, Čína, Honkong, Korea, Pákistán, Bangladéš, Indie nebo Brazílie. A z Evropy jenom Čech, Němka a někdo z Litvy a Ruska. No ještě že tu znám už plno jiných lidí. Ve čtvrtek jsem vynechal odpolední přednášky a přidal se k jiné univerzitě a jel znovu na ostrov Viikinsaari, takže opět fotbálek, grilování a sauna s koupáním v jezeře. Ve čtvrtek večer byla pak 1. exchange party v klubu Senssi. Slovo první berte s rezervou, protože už měsíc tu všechny party začínají slovem první. Ale zpátky k téhle patry. Musím říct, že mě teda moc neuchvátila. Lístek koupený dopředu, ale stejně čekat ve čtvrt hodinové frontě, a když jsme se dostali dovnitř, tak tam bylo totálně plno. Tolik lidí na tak malém prostoru jsem už dlouho neviděl, doslova se tam nedalo pohnout. Ale největší problém pro mě byla hudba. Na disco už jsem si tu docela zvykl, ale techno? To teda ne. Naštěstí to zachránila místnost s karaoke, kde jsme si společně zazpívali tradiční Mitä kuuluu Marja-Leena?, a hned byla lepší nálada. Orientační týden zakončila v sobotu dopoledne autobusová prohlídka města. Byla to pěkná projížďka s komentářem, prohlídkou katedrály, zastávkou na kopci Pyynikki, ze kterého byl krásný výhled atd. Výlet měl jedinou chybu - zapomněl jsem si foťák. Ale určitě jsem na těchto místech nebyl naposledy, takže fotky uvidíte. Odpoledne byla Goodbye party, protože Italka Chiara musela na týden odletět zpátky domů dodělat nějaké zkoušky na své univerzitě. Zároveň s tím mě moje tutorka Meri-Tuuli pozvala na její party s dalším tutorem a jejich studenty. A protože obě párty byly dobré, tak jsem přebíhal. Ještě k mé tutorce, je opravdu zlatá. Pomáhá mi se vším, vždycky poradí a je to v pohodě holka. Přemlouvám ji na výlet do Česka, tak uvidíme. No a to by bylo asi tak vše z tohoto týdne. Byl to první týden, kdy se náš kurz rozdělil nejen na více fakult, ale i více univerzit a dokonce více měst. Takže jsme trošku smutně vzpomínali, ale zároveň poznávali nové a nové lidi. Ono ani po kurzu nebude tak zle.

Jídlo ve škole

   Taky bych vám chtěl přiblížit jídlo v místní menze. Především je zde jídlo hodně zdravé. Je na výběr tak ze 4-5ti jídel, ze kterého je vždy aspoň jedno vegetariánské. Také je na výběr polévka, ale Fini ji berou jako hlavní jídlo. Jídla si člověk nabere sám kolik chce, může kombinovat přílohy, akorát maso je vždy omezené. Když jsem mluvil o zdravé stravě, rýže je neloupaná a něco jako hranolky tu nenajdete. K tomu je talířek salátu, který si můžete nakombinovat tak ze 4 ingrediencí, které se mění, a k tomu nějaký dressing. A součást finského jídla je také krajíc chleba s máslem nebo pomazánkou. Normální český chleba nebo rohlík tady nenajdete. Musíte se spokojit s vekou nebo černým chlebem, který jí Fini opravdu dost. K jídlu Fini rádi pijí mléko, je na výběr různé typy – od nízkotučného až po podmáslí. K dispozici je také šťáva a voda. Tohle je standardní jídlo, které stojí normálně 5 eur, ale studenti ho mají za 2,50, což je pěkná cena i na Česko. Člověk si může samozřejmě vzít navíc větší porci masa, dezert a jiné věci, ale to si potom připlatí.
   Další týden začne škola, tak když jsme skončili tím jídlem, tak s chutí do toho.

EILC - 3.týden

Board Game Night

   Čekal nás poslední týden EILC a s ním spojené také přezkoušení naší finštiny. O tom ale až později. Začnu od úterý, kdy jsme měli v plánu večerní program. Měli jsme zamluvenou irskou hospodu O’Connell’s Pub v centru města. Program se jmenoval Board Game Night. Tato část programu nebyla povinná, ale přesto se nás sešlo hodně a přišla i vedoucí celého našeho kurzu Heidi. V hospodě byla možnost si zadarmo půjčit různé deskové hry, a protože mám deskové hry rád, bavilo mě to. Ale ukázalo se, že někdy vysvětlit pravidla hry v angličtině není až tak úplně snadné. Večer měl také sloužit jako procvičení finštiny, ke kterému ale moc nedošlo. Také jsme měli studentskou slevu na pivo a long drinky, ale protože pivo bylo po slevě za 4,80 eur, tak si víc než jedno nikdo nedal. Dalším důvodem byl také program následujícího dne. Ve středu ráno totiž přišla na řadu méně oblíbená část kurzu a to ústní zkouška. Skupiny si prohodily učitelky a postupně jsme chodili do třídy. Já byl na řadě hned druhý. Samotná zkouška trvala asi jenom 5 minut. Nebyla až tak těžká, ale protože probíhala celá ve finštině, občas se snaha porozumět otázce změnila na pouhé hledání slovesa ve větě a podle toho se snažit odpovědět. Ale nakonec všichni ze třídy odcházeli s docela dobrým pocitem. Ve středu odpoledne jsme měli promítání filmu. Sledovali jsme film Lapland Odyssey, finská komedie z roku 2010, která získala několik cen. Film byl ve finštině s anglickými titulky. Nevím, jestli je žánr komedie úplně na místě, ale na finský film tam bylo srandy hodně. Film to byl zajímavý, jiný než na co jsem zvyklý. Hlavní téma filmu by se dalo nazvat Starosti a trampoty při koupi digiboxu v pátek večer v Laponsku. Tady je trailer:

   Ve čtvrtek ráno následovala písemná zkouška a poslech. No a co se nestalo, podařilo se mi zaspat. Takže jsem si vybral trapný moment, když na mě celá naše skupina musela čekat, protože Heidi chtěla začít poslechem. Naštěstí se za mě ostatní přimluvili a tu půlhodinku na mě počkali. Poslech moc jednoduchý nebyl, zvlášť když v něm byly věci, které jsme neznali. Samotný písemný test pak už tak těžký nebyl. Výsledky všech tří částí jsme se měli dozvědět až v pátek, ale už teď můžu prozradit, že to všichni udělali. Odpoledne jsme měli první část našich prezentací. Byli jsme rozděleni do skupinek po 2-4 lidech (pokud možno ze stejné země) a naším úkolem bylo připravit malou prezentaci o své zemi nebo čemkoliv ze své země. Naše česká skupinka ve složení já, Martin, Josef a Michal měla mít prezentaci až v pátek. Musím říct, že všechny prezentace byly velmi dobré a některé dokonce i s ochutnávkou národních jídel (řecký sýr, maďarský a německý koláč, polské bonbóny atd.). Nejvtipnější prezentaci měli Francouzi v čele se Sylvainem, kteří si ze sebe udělali srandu a vtipně podali všechny špatné věci, co se o Francouzech říkají. Večer jsme se pak vydali do karaoke baru. Fini mají karaoke rádi a je v poměrně hodně barech. Když si vzpomenu na "zpěv" Čechů u nás, tak tady Fini opravdu zpívat umějí a jejich vystoupení se dají poslouchat. Zároveň to bylo rozloučení se třemi holkami, které v pátek odjížděly, protože budou studovat v Helsinkách. Tady jsme si zazpívali naši EILC hymnu – Mitä kuuluu Marja-Leena. Bohužel jsem natáčel, takže na videu nejsem. Přikládám taky originál a zkuste najít 5 rozdílů.

  

V pátek dopoledne jsme se dozvěděli výsledky zkoušek, rozloučili s Hannou-Marikou a dostali certifikáty o úspěšném absolvování EILC kurzu. Potom jsme pokračovali v našich prezentacích. Protože nás tu bylo dost Čechů (přesněji Moraváků, protože jsme všichni byli z této lepší části republiky), první část měla svoji prezentaci o pivu a hokeji a naše skupina měla o Moravě a svých městech. Christean byla jako vždy přesná a nikomu nedovolila moc přetahovat, takže jsme naše prezentace museli vtěsnat do osmi minut. Ale nakonec se to skoro všem nějak povedlo a dověděli jsme se plno zajímavých informací o různých evropských zemích. Odpoledne pak následovalo ukončení celého kurzu, závěrečná slova, písnička pro Heidi a krásný velký dort pro nás. Závěrečná fotka a kurz byl u konce. Musím říct bohužel u konce, protože to byly opravdu skvělé 3 týdny. Nejenom že jsme se naučili něco málo finsky, ale hlavně jsme měli výbornou skupinu lidí, se kterými se doufám budeme potkávat během celého dalšího půlroku. Jsem opravdu rád, že jsem se na kurz zapsal a dostal se. Všem můžu jenom doporučit. Martin o celém kurzu natočil tohle krásné video.

   A když už mám teda za sebou ten kurz finštiny, tak tady je pár vět, abyste viděli, jak tento trochu bláznivý jazyk vypadá.

    Minä olen Michal Hanusek ja olen kaksikymmentäneljä vuotias tšekkiläinen mies. Olen vaihto-opiskelija. Puhun englantia, tšekkia, vähän saksaa ja tosi vähän suomea. Minä asun nyt Tampereella Lukonmäessä. Minä opiskelen tietotekniikkaa Tampereen Yliopistossa nyt ja Tšekkissä opiskelen myös tietotekniikkaa Masarykin Yliopistossa Brno:ssa. Minä olen kotoisin Olomouc:sta. Minulla on paljon harrastuksia. Minä harrastan liikuntaa ja musikkia. Minä pelaan salibandia. Harrastan musiikin kuuntelua, kitaran soittamista ja pianon soittamista.

EILC - 2.týden

Chill out po obědě

   Druhý týden jsme pokračovali ve finštině. Měl bych trochu popsat, jak probíhal náš den. Dopoledne jsme byli rozdělení do 3 skupin po 16ti (jedna po 15ti) lidech. Jak už jsem psal, naši skupinu vedla Hanna-Marika. První hodina začínala v 9. A protože Fini vyžadují dochvilnost, byl to pro všechny (nejenom pro mě jako známou brzdu) docela problém. Není žádné překvapení, že největší problémy měly jižanské národy. Ve Španělsku je prý úplně normální, že učitel chodí 10 minut po začátku hodiny a studenti 10 minut po učiteli. Ach, to by byla země pro mě. Jedna lekce trvala hodinu a půl, následovala 15ti minutová přestávka a další hodina až hodina a čtvrt. Poté hodinová pauza na oběd a chill out venku na sluníčku. Odpolední program měl celý kurz dohromady. Program obsahoval 45ti minutovou hodinu s Christien. V porovnání s naší dopolední učitelkou jsme ji moc rádi neměli. Ale na druhou stranu to měla těžké, protože uřídit skoro 50 lidí v jedné třídě není sranda. Po této hodině většinou následovala ještě jedna přednáška, ale už ne finština. Vždy přišel nějaký učitel a přednášel něco o Finsku. Témata byla různá: studentské organizace, historie, hudba atd.

Hokejové muzeum ve Vapriikki

   Ve čtvrtek byl náš odpolední program návštěva muzea Vapriikki. Byla zde výstava o historii a vzniku Tampere, další pak o občanské válce ve Finsku. Ve vrchním patře muzea potom byla výstava vycpaných zvířat a konečně hokejová výstava. Ta mě pochopitelně zaujala a vystavený český dres mě zahřál u srdíčka. Měli tam také místnost, kde se dalo střílet na branku. Překvapivě jsem tam pár minut strávil. V pátek nás čekala v rámci odpoledního programu ochutnávka finského jídla. Ochutnali jsme specialitu Tampere, mustamakkara (doslova „černá klobása“, ale říká se jí také „krvavá klobása“), která se jí s brusinkovým džemem. Potom jsme zkusili koláčky plněné rýží (karjalanpiirakka – karelský piroh), na které se maže pomazánka z másla a vajíček, nebo opravdu hustý borůvkový džus (mustikkakeitto – doslova borůvková polévka). Měli jsme také kvíz o jídle a tady je několik zajímavostí: 

• typické finské jídlo jsou masové kuličky
• ve čtvrtek se jí hrachová polévka (je to z historických důvodů, vojáci měli vždy ve čtvrtek hrachovou polévku) – opravdu to tu dodržují, ve školní jídelně je vždy ve čtvrtek k dispozici toto jídlo
• typické jídlo v Laponsku je sobí maso
• na finském vánočním stole nesmí chybět šunka
• Fin sní v průměru 14 litrů zmrzliny za rok a „vypije“ 10 kilo kávy

   Tímhle nám skončil druhý finský týden a příští týden už nás čekala závěrečná zkouška.

Moje bydlení

   Ještě bych vám chtěl popsat, kde a jak si tu bydlím. Moje čtvrť je jmenuje Lukonmäki, přesněji ulice Finninmäenkatu. Je to dost daleko od centra i univerzity, ale zase je tu klid. Každý, kdo sem přijede na návštěvu, to označí za letní sídlo a abych pravdu řekl, není to daleko od pravdy. Koleje to taky moc nepřipomíná, jsou to takové baráčky zvenku vypadající jako ubytovny a všude kolem les. Máme tu hřiště na plážový volejbal, společenskou místnost se stolním tenisem. V jedné části jsou tu takové dřevěné chatky, bydlí tu rodiny s dětmi. Bydlím v bytě pro 4 lidi, ale jsme tu jenom 3, jeden pokoj je prázdný. Každý máme vlastní pokoj, v domě máme například sklep, kolárnu, sušárnu a samozřejmě i saunu. Bydlí tu se mnou Fin Matti, který je z nedaleké Nokie a bydlí tu už 2 roky. Je to výhoda, protože je tu vlastně doma a byt je oproti ostatním zařízený. Nepotřeboval jsem kupovat nebo shánět vlastně nic kromě deky a polštáře. Matti je takový vyloženě technický typ (studuje něco jako strojárnu), velký fanoušek a uživatel Maca a jak si o těchhle věcech může povídat, tak je v sedmém nebi. Takže už jsme vedli diskuze o různých motorech a podobně. Taky se přiznal, že je tak trošku alkoholik, ale to je asi problém hodně Finů. Druhý je Shivu z Indie. To je taky oříšek. Studuje tu doktorát v nějaké statistice zaměřené na biologii. Je mu 40, nepije alkohol a nejí maso. Ale zase vaří výbornou indickou rýži, kterou se doufám naučím. S jeho indickým akcentem je mu hodně často dost špatně rozumět. Můj byt je tak trochu nestandardní, protože ostatní studenti bydlí s dalšími erasmáky. Ale není to špatné, mám tu klid a jsem furt někde pryč, takže tady až tak moc času netrávím.