První loučení

   Po super týdnu v Laponsku přišel těžký návrat do reality v podobě školních povinností. Začalo to v pondělí odevzdáním deníků z předmětu Finnish History. Většinu těchto deníků jsem si naštěstí připravil před odjezdem do Laponska, takže v pondělí jsem dělal pouze korektury, vytisknul a odevzdal. Potom jsem si za odměnu zašel opět zastřílet z luku. Je to opravdu sranda, ale asi mi v Laponsku trošku zamrzla muška, protože se mi tentokrát moc nedařilo. Úterý a středa moc zábavy nepřinesly, protože jsem musel psát další esej, která byla potřeba odevzdat do středy do večera. To se nakonec s velkým množstvím přemáhání povedlo. 

Loučící se Petra

   Ve čtvrtek jsem se nahlásil na akci Technické univerzity (TUT). Byla to akce pořádaná pod záštitou našeho předmětu Finnish Society and Culture. Hlavním programem byla předčasná oslava Dne nezávislosti Finska. V krásné aule jsme si vyslechli proslovy proděkana a zástupců studentských organizací. Potom následovalo vystoupení pěveckého sboru TUT, kde k mému překvapení zpívala i Rebeka. Musím říct, že zpívali fakt krásně. Pořadatelé pro nás připravili i spoustu jídla, takže jsme se nakonec i dobře najedli. Jídla bylo tolik, že jsme ho nemohli sami sníst a proto se ke konci akce začali objevovat lidi, kteří s akcí vlastně neměli nic společného a přišli se akorát najíst. Asi nikoho nepřekvapí, že mezi nimi byli i Češi. Na závěr akce byla ještě ohnivá show za zvuku skupiny Rammstein a potom jsme se přesunuli na Paawolu, kde byla první vánoční akce. Pekli jsme cukroví, pouštěli vánoční písničky, ale také se někteří připravovali na pokračování v klubu Senssi, kde byla poslední Exchange party. Nejzvláštnější přípravu měla Anne, která pila Bloody Mary, které opravdu, ale opravdu nebylo dobré. Já jsem do Senssi bohužel jít nemohl, protože mě čekala další esej, tentokrát ve finštině. Ano, musel jsem ji psát opravdu ve čtvrtek v noci po akci, protože termín pro odevzdání jsem už tak přetahoval. Při zadávání eseje jsem byl v Laponsku, takže jsem o ní nevěděl (nebo aspoň dělal, že nevěděl) a povedlo se mi přemluvit Tiinu (naše učitelka), aby mi dala nějaký ten den navíc. Ale už jsem to víc odkládat nemohl.

Mezinárodní večeře

   V pátek mě čekala poslední, zato extra dlouhá, hodina Web Publishingu. Mít 6 hodin jeden předmět, navíc nezáživný, bylo stejně zábavné jako předmět sám. Potom ale přišla lepší část dne, protože Němec Robin měl narozeniny, tak uspořádal takovou malou party u sebe. Potom jsme se přesunuli na City, kde probíhala další mezinárodní večeře. Naše EILC skupina se opět sešla a navařila plno svých národních jídel, které jsme potom navzájem ochutnávali. Protože jsem ale neměl na vaření opravdu čas, ruku k dílu jsem tentokrát nepřiložil. Co jsem ale přiložil, byl můj žaludek. Ochutnával jsem o sto šest – italské, řecké, polské, německé, španělské, katalánské. Bylo toho hodně. Potom, co opět přišla naše stará známá slečna vyhazovačka, jsme se museli přesunout někam jinam. Zvolili jsme klub Doris, kde většina z nás ještě nebyla. Když jsme přišli, měla tam jedna kapela koncert. Jejich hudba byla ale hodně zvláštní – finský metal s příměsí zvuků z gameboye. Já byl ale po celém týdnu tak unavený, že jsem tam moc dlouho nevydržel.

Loučící se Klára

   V sobotu byla další party, ale tentokrát s trochu smutným nádechem. Petra a Klára odjížděly za pár dní, tak uspořádaly rozlučkovou párty. Ta proběhla opět na Reinole a byla až na Lucku a Michaela ze Slovenska ryze česká. Holky připravily nějaké pochoutky, udělaly punč a tak jsme se neměli vůbec špatně. K tomu jsme opět využili vymoženost Reinoly, kterou je Nintendo Wii, takže srandy bylo plno. Jenže nakonec jsme se museli rozloučit a to nadobro (aspoň teda ve Finsku, protože u nás se určitě potkáme). Protože se nám nechtělo platit za autobus a spojení do naší části města nebylo úplně ideální, rozhodli jsme se, že půjdeme pěšky. Ale nebyla to ledajaká procházka, protože ve Finsku je všechno daleko, prošli jsme se asi 7 kilometrů. Ale šlo nás hodně, takže byla sranda. V neděli jsem stylově ukončil tento týden a to jak jinak než další esejí. Po tomto týdnu jsem znovu začal vážně přemýšlet nad tím, jestli mě opravdu nešoupli omylem na nějakou novinářskou sekci. Protože však nebylo zbytí, musel jsem se podřídit místnímu systému a eseje napsat. A příští týden bude studium pokračovat, protože půjde o poslední týden školy, který s sebou přináší i nějaké ty zkoušky.