Orientační týden

Univerzita

   Po skončení kurzu začal Erasmus v pravém slova smyslu, tedy studijní pobyt. Ten oficiálně začínal tzv. orientačním týdnem, kdy probíhá seznamování s univerzitou, městem atd. Ale abych nepředbíhal, ještě před začátkem orientačního týdne jsme zašli na koncert španělské hudby. Byla to taková parta studentů, kteří ale byli oblečení do jejich typického oblečení a hráli španělské písničky. Protože tam moc lidí nebylo, tak přišli k nám ke stolu a hráli víceméně jenom pro nás. Orientační týden trval od pondělí až do soboty dopoledne. Když jsem přišel v pondělí ráno na univerzitu, tak jsem se tak trochu zděsil z počtu nových erasmáků, protože teprve teď přijela většina studentů. Víc lidí znamená víc srandy, ale na druhou stranu jsem byl rád, že už tady máme super skupinu z EILC a taky jsem jim nezáviděl všechno to papírování a zařizování, které už mám naštěstí za sebou. Ale je to úděl každého. 

Katedrála

   K samotnému orientačnímu týdnu, no, byla to docela nuda. Neříkám, že jsme se tam nedozvěděli vůbec nic nového a že všechny přednášky byly nudné, ale protože jsem tu už měsíc, tak jsem většinu věcí už věděl. Některé přednášky byly dobré, ale nebylo jich moc. Dobrá byla úterní „get together party“, která probíhala odpoledne na půdě univerzity. Bylo tam zdarma kafe, sendviče a dort. Ano, jsem Čech a student, takže jsem se najedl, ale líbilo se to i ostatním národnostem a každý odcházel pěkně najezený. Ve středu jsme měli představení jednotlivých fakult. V rámci toho jsme se rozdělili a potkali se s ostatními exchange a degree studenty na naší fakultě. Upřímně jsem byl celkem nepříjemně překvapen z faktu, že Evropa co do počtu lidí dost prohrála. Japonsko, Čína, Honkong, Korea, Pákistán, Bangladéš, Indie nebo Brazílie. A z Evropy jenom Čech, Němka a někdo z Litvy a Ruska. No ještě že tu znám už plno jiných lidí. Ve čtvrtek jsem vynechal odpolední přednášky a přidal se k jiné univerzitě a jel znovu na ostrov Viikinsaari, takže opět fotbálek, grilování a sauna s koupáním v jezeře. Ve čtvrtek večer byla pak 1. exchange party v klubu Senssi. Slovo první berte s rezervou, protože už měsíc tu všechny party začínají slovem první. Ale zpátky k téhle patry. Musím říct, že mě teda moc neuchvátila. Lístek koupený dopředu, ale stejně čekat ve čtvrt hodinové frontě, a když jsme se dostali dovnitř, tak tam bylo totálně plno. Tolik lidí na tak malém prostoru jsem už dlouho neviděl, doslova se tam nedalo pohnout. Ale největší problém pro mě byla hudba. Na disco už jsem si tu docela zvykl, ale techno? To teda ne. Naštěstí to zachránila místnost s karaoke, kde jsme si společně zazpívali tradiční Mitä kuuluu Marja-Leena?, a hned byla lepší nálada. Orientační týden zakončila v sobotu dopoledne autobusová prohlídka města. Byla to pěkná projížďka s komentářem, prohlídkou katedrály, zastávkou na kopci Pyynikki, ze kterého byl krásný výhled atd. Výlet měl jedinou chybu - zapomněl jsem si foťák. Ale určitě jsem na těchto místech nebyl naposledy, takže fotky uvidíte. Odpoledne byla Goodbye party, protože Italka Chiara musela na týden odletět zpátky domů dodělat nějaké zkoušky na své univerzitě. Zároveň s tím mě moje tutorka Meri-Tuuli pozvala na její party s dalším tutorem a jejich studenty. A protože obě párty byly dobré, tak jsem přebíhal. Ještě k mé tutorce, je opravdu zlatá. Pomáhá mi se vším, vždycky poradí a je to v pohodě holka. Přemlouvám ji na výlet do Česka, tak uvidíme. No a to by bylo asi tak vše z tohoto týdne. Byl to první týden, kdy se náš kurz rozdělil nejen na více fakult, ale i více univerzit a dokonce více měst. Takže jsme trošku smutně vzpomínali, ale zároveň poznávali nové a nové lidi. Ono ani po kurzu nebude tak zle.

Jídlo ve škole

   Taky bych vám chtěl přiblížit jídlo v místní menze. Především je zde jídlo hodně zdravé. Je na výběr tak ze 4-5ti jídel, ze kterého je vždy aspoň jedno vegetariánské. Také je na výběr polévka, ale Fini ji berou jako hlavní jídlo. Jídla si člověk nabere sám kolik chce, může kombinovat přílohy, akorát maso je vždy omezené. Když jsem mluvil o zdravé stravě, rýže je neloupaná a něco jako hranolky tu nenajdete. K tomu je talířek salátu, který si můžete nakombinovat tak ze 4 ingrediencí, které se mění, a k tomu nějaký dressing. A součást finského jídla je také krajíc chleba s máslem nebo pomazánkou. Normální český chleba nebo rohlík tady nenajdete. Musíte se spokojit s vekou nebo černým chlebem, který jí Fini opravdu dost. K jídlu Fini rádi pijí mléko, je na výběr různé typy – od nízkotučného až po podmáslí. K dispozici je také šťáva a voda. Tohle je standardní jídlo, které stojí normálně 5 eur, ale studenti ho mají za 2,50, což je pěkná cena i na Česko. Člověk si může samozřejmě vzít navíc větší porci masa, dezert a jiné věci, ale to si potom připlatí.
   Další týden začne škola, tak když jsme skončili tím jídlem, tak s chutí do toho.

EILC - 3.týden

Board Game Night

   Čekal nás poslední týden EILC a s ním spojené také přezkoušení naší finštiny. O tom ale až později. Začnu od úterý, kdy jsme měli v plánu večerní program. Měli jsme zamluvenou irskou hospodu O’Connell’s Pub v centru města. Program se jmenoval Board Game Night. Tato část programu nebyla povinná, ale přesto se nás sešlo hodně a přišla i vedoucí celého našeho kurzu Heidi. V hospodě byla možnost si zadarmo půjčit různé deskové hry, a protože mám deskové hry rád, bavilo mě to. Ale ukázalo se, že někdy vysvětlit pravidla hry v angličtině není až tak úplně snadné. Večer měl také sloužit jako procvičení finštiny, ke kterému ale moc nedošlo. Také jsme měli studentskou slevu na pivo a long drinky, ale protože pivo bylo po slevě za 4,80 eur, tak si víc než jedno nikdo nedal. Dalším důvodem byl také program následujícího dne. Ve středu ráno totiž přišla na řadu méně oblíbená část kurzu a to ústní zkouška. Skupiny si prohodily učitelky a postupně jsme chodili do třídy. Já byl na řadě hned druhý. Samotná zkouška trvala asi jenom 5 minut. Nebyla až tak těžká, ale protože probíhala celá ve finštině, občas se snaha porozumět otázce změnila na pouhé hledání slovesa ve větě a podle toho se snažit odpovědět. Ale nakonec všichni ze třídy odcházeli s docela dobrým pocitem. Ve středu odpoledne jsme měli promítání filmu. Sledovali jsme film Lapland Odyssey, finská komedie z roku 2010, která získala několik cen. Film byl ve finštině s anglickými titulky. Nevím, jestli je žánr komedie úplně na místě, ale na finský film tam bylo srandy hodně. Film to byl zajímavý, jiný než na co jsem zvyklý. Hlavní téma filmu by se dalo nazvat Starosti a trampoty při koupi digiboxu v pátek večer v Laponsku. Tady je trailer:

   Ve čtvrtek ráno následovala písemná zkouška a poslech. No a co se nestalo, podařilo se mi zaspat. Takže jsem si vybral trapný moment, když na mě celá naše skupina musela čekat, protože Heidi chtěla začít poslechem. Naštěstí se za mě ostatní přimluvili a tu půlhodinku na mě počkali. Poslech moc jednoduchý nebyl, zvlášť když v něm byly věci, které jsme neznali. Samotný písemný test pak už tak těžký nebyl. Výsledky všech tří částí jsme se měli dozvědět až v pátek, ale už teď můžu prozradit, že to všichni udělali. Odpoledne jsme měli první část našich prezentací. Byli jsme rozděleni do skupinek po 2-4 lidech (pokud možno ze stejné země) a naším úkolem bylo připravit malou prezentaci o své zemi nebo čemkoliv ze své země. Naše česká skupinka ve složení já, Martin, Josef a Michal měla mít prezentaci až v pátek. Musím říct, že všechny prezentace byly velmi dobré a některé dokonce i s ochutnávkou národních jídel (řecký sýr, maďarský a německý koláč, polské bonbóny atd.). Nejvtipnější prezentaci měli Francouzi v čele se Sylvainem, kteří si ze sebe udělali srandu a vtipně podali všechny špatné věci, co se o Francouzech říkají. Večer jsme se pak vydali do karaoke baru. Fini mají karaoke rádi a je v poměrně hodně barech. Když si vzpomenu na "zpěv" Čechů u nás, tak tady Fini opravdu zpívat umějí a jejich vystoupení se dají poslouchat. Zároveň to bylo rozloučení se třemi holkami, které v pátek odjížděly, protože budou studovat v Helsinkách. Tady jsme si zazpívali naši EILC hymnu – Mitä kuuluu Marja-Leena. Bohužel jsem natáčel, takže na videu nejsem. Přikládám taky originál a zkuste najít 5 rozdílů.

  

V pátek dopoledne jsme se dozvěděli výsledky zkoušek, rozloučili s Hannou-Marikou a dostali certifikáty o úspěšném absolvování EILC kurzu. Potom jsme pokračovali v našich prezentacích. Protože nás tu bylo dost Čechů (přesněji Moraváků, protože jsme všichni byli z této lepší části republiky), první část měla svoji prezentaci o pivu a hokeji a naše skupina měla o Moravě a svých městech. Christean byla jako vždy přesná a nikomu nedovolila moc přetahovat, takže jsme naše prezentace museli vtěsnat do osmi minut. Ale nakonec se to skoro všem nějak povedlo a dověděli jsme se plno zajímavých informací o různých evropských zemích. Odpoledne pak následovalo ukončení celého kurzu, závěrečná slova, písnička pro Heidi a krásný velký dort pro nás. Závěrečná fotka a kurz byl u konce. Musím říct bohužel u konce, protože to byly opravdu skvělé 3 týdny. Nejenom že jsme se naučili něco málo finsky, ale hlavně jsme měli výbornou skupinu lidí, se kterými se doufám budeme potkávat během celého dalšího půlroku. Jsem opravdu rád, že jsem se na kurz zapsal a dostal se. Všem můžu jenom doporučit. Martin o celém kurzu natočil tohle krásné video.

   A když už mám teda za sebou ten kurz finštiny, tak tady je pár vět, abyste viděli, jak tento trochu bláznivý jazyk vypadá.

    Minä olen Michal Hanusek ja olen kaksikymmentäneljä vuotias tšekkiläinen mies. Olen vaihto-opiskelija. Puhun englantia, tšekkia, vähän saksaa ja tosi vähän suomea. Minä asun nyt Tampereella Lukonmäessä. Minä opiskelen tietotekniikkaa Tampereen Yliopistossa nyt ja Tšekkissä opiskelen myös tietotekniikkaa Masarykin Yliopistossa Brno:ssa. Minä olen kotoisin Olomouc:sta. Minulla on paljon harrastuksia. Minä harrastan liikuntaa ja musikkia. Minä pelaan salibandia. Harrastan musiikin kuuntelua, kitaran soittamista ja pianon soittamista.

EILC - 2.týden

Chill out po obědě

   Druhý týden jsme pokračovali ve finštině. Měl bych trochu popsat, jak probíhal náš den. Dopoledne jsme byli rozdělení do 3 skupin po 16ti (jedna po 15ti) lidech. Jak už jsem psal, naši skupinu vedla Hanna-Marika. První hodina začínala v 9. A protože Fini vyžadují dochvilnost, byl to pro všechny (nejenom pro mě jako známou brzdu) docela problém. Není žádné překvapení, že největší problémy měly jižanské národy. Ve Španělsku je prý úplně normální, že učitel chodí 10 minut po začátku hodiny a studenti 10 minut po učiteli. Ach, to by byla země pro mě. Jedna lekce trvala hodinu a půl, následovala 15ti minutová přestávka a další hodina až hodina a čtvrt. Poté hodinová pauza na oběd a chill out venku na sluníčku. Odpolední program měl celý kurz dohromady. Program obsahoval 45ti minutovou hodinu s Christien. V porovnání s naší dopolední učitelkou jsme ji moc rádi neměli. Ale na druhou stranu to měla těžké, protože uřídit skoro 50 lidí v jedné třídě není sranda. Po této hodině většinou následovala ještě jedna přednáška, ale už ne finština. Vždy přišel nějaký učitel a přednášel něco o Finsku. Témata byla různá: studentské organizace, historie, hudba atd.

Hokejové muzeum ve Vapriikki

   Ve čtvrtek byl náš odpolední program návštěva muzea Vapriikki. Byla zde výstava o historii a vzniku Tampere, další pak o občanské válce ve Finsku. Ve vrchním patře muzea potom byla výstava vycpaných zvířat a konečně hokejová výstava. Ta mě pochopitelně zaujala a vystavený český dres mě zahřál u srdíčka. Měli tam také místnost, kde se dalo střílet na branku. Překvapivě jsem tam pár minut strávil. V pátek nás čekala v rámci odpoledního programu ochutnávka finského jídla. Ochutnali jsme specialitu Tampere, mustamakkara (doslova „černá klobása“, ale říká se jí také „krvavá klobása“), která se jí s brusinkovým džemem. Potom jsme zkusili koláčky plněné rýží (karjalanpiirakka – karelský piroh), na které se maže pomazánka z másla a vajíček, nebo opravdu hustý borůvkový džus (mustikkakeitto – doslova borůvková polévka). Měli jsme také kvíz o jídle a tady je několik zajímavostí: 

• typické finské jídlo jsou masové kuličky
• ve čtvrtek se jí hrachová polévka (je to z historických důvodů, vojáci měli vždy ve čtvrtek hrachovou polévku) – opravdu to tu dodržují, ve školní jídelně je vždy ve čtvrtek k dispozici toto jídlo
• typické jídlo v Laponsku je sobí maso
• na finském vánočním stole nesmí chybět šunka
• Fin sní v průměru 14 litrů zmrzliny za rok a „vypije“ 10 kilo kávy

   Tímhle nám skončil druhý finský týden a příští týden už nás čekala závěrečná zkouška.

Moje bydlení

   Ještě bych vám chtěl popsat, kde a jak si tu bydlím. Moje čtvrť je jmenuje Lukonmäki, přesněji ulice Finninmäenkatu. Je to dost daleko od centra i univerzity, ale zase je tu klid. Každý, kdo sem přijede na návštěvu, to označí za letní sídlo a abych pravdu řekl, není to daleko od pravdy. Koleje to taky moc nepřipomíná, jsou to takové baráčky zvenku vypadající jako ubytovny a všude kolem les. Máme tu hřiště na plážový volejbal, společenskou místnost se stolním tenisem. V jedné části jsou tu takové dřevěné chatky, bydlí tu rodiny s dětmi. Bydlím v bytě pro 4 lidi, ale jsme tu jenom 3, jeden pokoj je prázdný. Každý máme vlastní pokoj, v domě máme například sklep, kolárnu, sušárnu a samozřejmě i saunu. Bydlí tu se mnou Fin Matti, který je z nedaleké Nokie a bydlí tu už 2 roky. Je to výhoda, protože je tu vlastně doma a byt je oproti ostatním zařízený. Nepotřeboval jsem kupovat nebo shánět vlastně nic kromě deky a polštáře. Matti je takový vyloženě technický typ (studuje něco jako strojárnu), velký fanoušek a uživatel Maca a jak si o těchhle věcech může povídat, tak je v sedmém nebi. Takže už jsme vedli diskuze o různých motorech a podobně. Taky se přiznal, že je tak trošku alkoholik, ale to je asi problém hodně Finů. Druhý je Shivu z Indie. To je taky oříšek. Studuje tu doktorát v nějaké statistice zaměřené na biologii. Je mu 40, nepije alkohol a nejí maso. Ale zase vaří výbornou indickou rýži, kterou se doufám naučím. S jeho indickým akcentem je mu hodně často dost špatně rozumět. Můj byt je tak trochu nestandardní, protože ostatní studenti bydlí s dalšími erasmáky. Ale není to špatné, mám tu klid a jsem furt někde pryč, takže tady až tak moc času netrávím.

EILC - 1.týden

Pyynikki Tower

   Po náročném cestování jsem se vydal v pondělí 1. srpna poprvé na univerzitu. Byl to krátký proces, bylo potřeba se jenom zapsat, že jsem dorazil, a převzít informační materiály ke kurzu. Potom vyřídit legitku, zapsat se na poštu a další formality. Při tom jsem taky absolvoval první prohlídku města. Musím říct, že je celkem sranda chodit po městě, kde nerozumíte vůbec žádnému nápisu, billboardu nebo řeči kolemjdoucích. V úterý první společné setkání účastníků kurzu. Bylo nás celkem 47 (jeden student nepřijel), rozdělili jsme se do 3 skupin. Naše skupina A dostala Hannu-Mariku, což, jak se později ukázalo, byla naprosto úžasná učitelka. První den byl ale ještě bez finštiny, prošli jsme si univerzitu a zaplatili nám oběd v místní jídelně. Odpoledne jsme vyrazili na prohlídku města. Nebyla to ale ani tak „sightseeing tour“ jako spíš prohlídka užitečných míst a úřadů, které by se nám mohli hodit. Prohlídka končila výšlapem k věži Pyynikki. Sama věž má asi jenom 26 metrů, ale protože leží na kopci, je z ní prý pěkný výhled. Prý proto, že jsme nebyli nahoře. Dostali jsme ale kupóny na munkki, což je takový malý donut, který je v kavárně u věže vyhlášený. 

Noční koupání v Suolijärvi

   Tím naše prohlídka skončila a rozešli jsme se domů. Protože jsem jel na kurz sám a o nikom známém jsem nevěděl, tak mě hodně překvapilo kolik je tu Čechů. Bylo nás tu 6 a jeden Slovák. A navíc všichni z Moravy, takže jsme neměli problém se seznámit. Větší seznamování nastalo hned večer, kdy jsme vzali něco z českých zásob a šli zkusit noční koupání k jednomu z místních jezer, Suolijärvi. Koupat se o půlnoci ve finském jezeru je zážitek. Ve středu poprvé finština. No, jazyk je to přinejmenším zajímavý a hodně odlišný od všech těch mála jazyků co znám. Ale jak řekla naše učitelka: „Finnish isn’t difficult, it’s just different.“ Myslím, že tahle věta to vystihuje asi nejlíp. Výuka s Hanou-Marikou byla opravdu dobrá. Studenti po ránu ospalí a unavení a ona stále usměvavá, plná energie a dobré nálady. Výuka byla vedena zábavnou formou, spousta her, písniček, dialogů s ostatními studenty. Taky nás za všechno chválila a všechno bylo „hyvä“ (dobře). Tak trošku to bylo jak v první třídě, ale proč ne, byla to sranda. 

Výlet na Viikinsaari

   Ve čtvrtek nás čekal speciální odpolední program, výlet lodí na ostrov Viikinsaari. Cesta trvá 20-30 minut, je to pěkná projížďka. Na ostrově jsme dostali svačinku (mimo jiné i Fruiko, které jsem teda už pěkných pár let neměl) a pak jsme se vydali hrát fotbal. Po fotbale přišla poprvé na řadu pravá finská sauna. Na ostrově byla zařízená veřejná sauna, kterou si náš kurz zarezervoval. První kolo holky, druhé kluci. Nejlepší na tom ale bylo, že ze sauny se skákalo přímo do jezera. Krásný pocit. Navíc jsme ještě dostali grilované klobásy, takže tomu nic nechybělo. Odpoledne pokračovalo na kolejích, kde proběhlo další kolo seznamování. Taky se musím pochlubit, že jsem už první týden zvládl nákup ve finštině. Potřeboval jsem si totiž koupit polštář a deku, které mi v pokoji jaksi chyběly. Abych uvedl svou finštinu na pravou míru, proběhlo to asi tak, že jsem pozdravil (Moi!), zaplatil, převzal nákup, poděkoval (Kiitos) a rozloučil se (Moi moi!). Asi jsem vypadal dost přesvědčivě, protože během nákupu na mě slečna za kasou furt něco mluvila, čemuž jsem ale vůbec nerozuměl a jenom uznale pokyvoval. 

   Tím bych mohl zakončit vyprávění o prvním týdnu, kdyby se mi však v pátek nepřihodila menší nepříjemnost. Chtěl jsem jít v pátek večer do města a podařilo se mi nechat klíče v pokoji a zabouchly se mi dveře. Bohužel dveře bez klíče neotevřu, takže spolubydlící musel zavolat společnosti TOAS, která tu provozuje všechny koleje, a museli jsme počkat na chlápka, co mi přijde odemknout. Po půl hodině dojel, za 5 vteřin mi odemknul a mě to stálo 30 eur. A od té doby jsem vyřadil z provozu zámek na mých dveřích a už je nikdy víckrát nezamknul. Zazvonil zvonec a prvnímu týdnu je konec.