 |
| Board Game Night |
Čekal nás poslední týden EILC a s ním spojené také přezkoušení naší finštiny. O tom ale až později. Začnu od úterý, kdy jsme měli v plánu večerní program. Měli jsme zamluvenou irskou hospodu O’Connell’s Pub v centru města. Program se jmenoval Board Game Night. Tato část programu nebyla povinná, ale přesto se nás sešlo hodně a přišla i vedoucí celého našeho kurzu Heidi. V hospodě byla možnost si zadarmo půjčit různé deskové hry, a protože mám deskové hry rád, bavilo mě to. Ale ukázalo se, že někdy vysvětlit pravidla hry v angličtině není až tak úplně snadné. Večer měl také sloužit jako procvičení finštiny, ke kterému ale moc nedošlo. Také jsme měli studentskou slevu na pivo a long drinky, ale protože pivo bylo po slevě za 4,80 eur, tak si víc než jedno nikdo nedal. Dalším důvodem byl také program následujícího dne. Ve středu ráno totiž přišla na řadu méně oblíbená část kurzu a to ústní zkouška. Skupiny si prohodily učitelky a postupně jsme chodili do třídy. Já byl na řadě hned druhý. Samotná zkouška trvala asi jenom 5 minut. Nebyla až tak těžká, ale protože probíhala celá ve finštině, občas se snaha porozumět otázce změnila na pouhé hledání slovesa ve větě a podle toho se snažit odpovědět. Ale nakonec všichni ze třídy odcházeli s docela dobrým pocitem. Ve středu odpoledne jsme měli promítání filmu. Sledovali jsme film Lapland Odyssey, finská komedie z roku 2010, která získala několik cen. Film byl ve finštině s anglickými titulky. Nevím, jestli je žánr komedie úplně na místě, ale na finský film tam bylo srandy hodně. Film to byl zajímavý, jiný než na co jsem zvyklý. Hlavní téma filmu by se dalo nazvat Starosti a trampoty při koupi digiboxu v pátek večer v Laponsku. Tady je trailer:
Ve čtvrtek ráno následovala písemná zkouška a poslech. No a co se nestalo, podařilo se mi zaspat. Takže jsem si vybral trapný moment, když na mě celá naše skupina musela čekat, protože Heidi chtěla začít poslechem. Naštěstí se za mě ostatní přimluvili a tu půlhodinku na mě počkali. Poslech moc jednoduchý nebyl, zvlášť když v něm byly věci, které jsme neznali. Samotný písemný test pak už tak těžký nebyl. Výsledky všech tří částí jsme se měli dozvědět až v pátek, ale už teď můžu prozradit, že to všichni udělali. Odpoledne jsme měli první část našich prezentací. Byli jsme rozděleni do skupinek po 2-4 lidech (pokud možno ze stejné země) a naším úkolem bylo připravit malou prezentaci o své zemi nebo čemkoliv ze své země. Naše česká skupinka ve složení já, Martin, Josef a Michal měla mít prezentaci až v pátek. Musím říct, že všechny prezentace byly velmi dobré a některé dokonce i s ochutnávkou národních jídel (řecký sýr, maďarský a německý koláč, polské bonbóny atd.). Nejvtipnější prezentaci měli Francouzi v čele se Sylvainem, kteří si ze sebe udělali srandu a vtipně podali všechny špatné věci, co se o Francouzech říkají. Večer jsme se pak vydali do karaoke baru. Fini mají karaoke rádi a je v poměrně hodně barech. Když si vzpomenu na "zpěv" Čechů u nás, tak tady Fini opravdu zpívat umějí a jejich vystoupení se dají poslouchat. Zároveň to bylo rozloučení se třemi holkami, které v pátek odjížděly, protože budou studovat v Helsinkách. Tady jsme si zazpívali naši EILC hymnu – Mitä kuuluu Marja-Leena. Bohužel jsem natáčel, takže na videu nejsem. Přikládám taky originál a zkuste najít 5 rozdílů.
V pátek dopoledne jsme se dozvěděli výsledky zkoušek, rozloučili s Hannou-Marikou a dostali certifikáty o úspěšném absolvování EILC kurzu. Potom jsme pokračovali v našich prezentacích. Protože nás tu bylo dost Čechů (přesněji Moraváků, protože jsme všichni byli z této lepší části republiky), první část měla svoji prezentaci o pivu a hokeji a naše skupina měla o Moravě a svých městech. Christean byla jako vždy přesná a nikomu nedovolila moc přetahovat, takže jsme naše prezentace museli vtěsnat do osmi minut. Ale nakonec se to skoro všem nějak povedlo a dověděli jsme se plno zajímavých informací o různých evropských zemích. Odpoledne pak následovalo ukončení celého kurzu, závěrečná slova, písnička pro Heidi a krásný velký dort pro nás. Závěrečná fotka a kurz byl u konce. Musím říct bohužel u konce, protože to byly opravdu skvělé 3 týdny. Nejenom že jsme se naučili něco málo finsky, ale hlavně jsme měli výbornou skupinu lidí, se kterými se doufám budeme potkávat během celého dalšího půlroku. Jsem opravdu rád, že jsem se na kurz zapsal a dostal se. Všem můžu jenom doporučit. Martin o celém kurzu natočil tohle krásné video.
A když už mám teda za sebou ten kurz finštiny, tak tady je pár vět, abyste viděli, jak tento trochu bláznivý jazyk vypadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat