EILC - 2.týden

Chill out po obědě

   Druhý týden jsme pokračovali ve finštině. Měl bych trochu popsat, jak probíhal náš den. Dopoledne jsme byli rozdělení do 3 skupin po 16ti (jedna po 15ti) lidech. Jak už jsem psal, naši skupinu vedla Hanna-Marika. První hodina začínala v 9. A protože Fini vyžadují dochvilnost, byl to pro všechny (nejenom pro mě jako známou brzdu) docela problém. Není žádné překvapení, že největší problémy měly jižanské národy. Ve Španělsku je prý úplně normální, že učitel chodí 10 minut po začátku hodiny a studenti 10 minut po učiteli. Ach, to by byla země pro mě. Jedna lekce trvala hodinu a půl, následovala 15ti minutová přestávka a další hodina až hodina a čtvrt. Poté hodinová pauza na oběd a chill out venku na sluníčku. Odpolední program měl celý kurz dohromady. Program obsahoval 45ti minutovou hodinu s Christien. V porovnání s naší dopolední učitelkou jsme ji moc rádi neměli. Ale na druhou stranu to měla těžké, protože uřídit skoro 50 lidí v jedné třídě není sranda. Po této hodině většinou následovala ještě jedna přednáška, ale už ne finština. Vždy přišel nějaký učitel a přednášel něco o Finsku. Témata byla různá: studentské organizace, historie, hudba atd.

Hokejové muzeum ve Vapriikki

   Ve čtvrtek byl náš odpolední program návštěva muzea Vapriikki. Byla zde výstava o historii a vzniku Tampere, další pak o občanské válce ve Finsku. Ve vrchním patře muzea potom byla výstava vycpaných zvířat a konečně hokejová výstava. Ta mě pochopitelně zaujala a vystavený český dres mě zahřál u srdíčka. Měli tam také místnost, kde se dalo střílet na branku. Překvapivě jsem tam pár minut strávil. V pátek nás čekala v rámci odpoledního programu ochutnávka finského jídla. Ochutnali jsme specialitu Tampere, mustamakkara (doslova „černá klobása“, ale říká se jí také „krvavá klobása“), která se jí s brusinkovým džemem. Potom jsme zkusili koláčky plněné rýží (karjalanpiirakka – karelský piroh), na které se maže pomazánka z másla a vajíček, nebo opravdu hustý borůvkový džus (mustikkakeitto – doslova borůvková polévka). Měli jsme také kvíz o jídle a tady je několik zajímavostí: 

• typické finské jídlo jsou masové kuličky
• ve čtvrtek se jí hrachová polévka (je to z historických důvodů, vojáci měli vždy ve čtvrtek hrachovou polévku) – opravdu to tu dodržují, ve školní jídelně je vždy ve čtvrtek k dispozici toto jídlo
• typické jídlo v Laponsku je sobí maso
• na finském vánočním stole nesmí chybět šunka
• Fin sní v průměru 14 litrů zmrzliny za rok a „vypije“ 10 kilo kávy

   Tímhle nám skončil druhý finský týden a příští týden už nás čekala závěrečná zkouška.

Moje bydlení

   Ještě bych vám chtěl popsat, kde a jak si tu bydlím. Moje čtvrť je jmenuje Lukonmäki, přesněji ulice Finninmäenkatu. Je to dost daleko od centra i univerzity, ale zase je tu klid. Každý, kdo sem přijede na návštěvu, to označí za letní sídlo a abych pravdu řekl, není to daleko od pravdy. Koleje to taky moc nepřipomíná, jsou to takové baráčky zvenku vypadající jako ubytovny a všude kolem les. Máme tu hřiště na plážový volejbal, společenskou místnost se stolním tenisem. V jedné části jsou tu takové dřevěné chatky, bydlí tu rodiny s dětmi. Bydlím v bytě pro 4 lidi, ale jsme tu jenom 3, jeden pokoj je prázdný. Každý máme vlastní pokoj, v domě máme například sklep, kolárnu, sušárnu a samozřejmě i saunu. Bydlí tu se mnou Fin Matti, který je z nedaleké Nokie a bydlí tu už 2 roky. Je to výhoda, protože je tu vlastně doma a byt je oproti ostatním zařízený. Nepotřeboval jsem kupovat nebo shánět vlastně nic kromě deky a polštáře. Matti je takový vyloženě technický typ (studuje něco jako strojárnu), velký fanoušek a uživatel Maca a jak si o těchhle věcech může povídat, tak je v sedmém nebi. Takže už jsme vedli diskuze o různých motorech a podobně. Taky se přiznal, že je tak trošku alkoholik, ale to je asi problém hodně Finů. Druhý je Shivu z Indie. To je taky oříšek. Studuje tu doktorát v nějaké statistice zaměřené na biologii. Je mu 40, nepije alkohol a nejí maso. Ale zase vaří výbornou indickou rýži, kterou se doufám naučím. S jeho indickým akcentem je mu hodně často dost špatně rozumět. Můj byt je tak trochu nestandardní, protože ostatní studenti bydlí s dalšími erasmáky. Ale není to špatné, mám tu klid a jsem furt někde pryč, takže tady až tak moc času netrávím.