Škola začíná

   Tak a je to tu. Po týdnu orientování začíná opravdová škola. Ale začněme první trochu obecně. V Tampere jsou 3 univerzity. Asi nejhlavnější je moje UTA (University of Tampere), potom TUT (Technical University of Tampere) a nakonec TAMK (zkratka z finského Tampereen ammattikorkeakoulu). TUT a TAMK začínaly výuku už koncem srpna, já jsem si počkal „až“ do 1. září. Celkově je tady školní rok posunutý, pro vysoké i ostatní školy. Vysokoškoláci začínají školní rok na přelomu srpna a září a zimní semestr jim začíná už na začátku ledna. Když už jsme u těch semestrů, tak ty jsou tu rozdělené na 2 části. Některé předměty trvají právě jenom půlku semestru a zkouška probíhá už v půlce října. Některé trvají celý semestr jako u nás. Tento systém není jenom ve Finsku, ale i dalších severských, ale i neseverských zemích, jako třeba Francie (nebo aspoň co mi Nicolas řekl). Výhody a nevýhody tohoto systému zatím nemůžu posoudit, počkejme si do konce semestru. Když jsem byl trochu nešťastný z toho, že všichni ostatní v ČR mají ještě prázdniny, tak jsem na tom byl pořád líp než normální školáci. Ti totiž začínají už někdy kolem 10. srpna.

   Mně začínala škola 1. září, ale většina ostatních studentů UTA si musela počkat až do pondělí, tzn. 5.září. To znamenalo skoro celý volný týden, který někteří využili na cestování. Já jsem ale bohužel stále čekal na svoji studentskou kartu, díky níž bych měl slevu na vlaky 50%, což je při místních cenách dopravy docela dost velká úspora. Bohužel jsem se celý týden nedočkal. Ano, vyplnil jsem přihlášku docela pozdě, ale stejně nechápu, co na vyřízení takové kartičky trvá 3 týdny. Hlavním důvodem, proč jsem přihlášku odevzdal pozdě, byl fakt, že jsem u sebe neměl pasovou fotku. Za tímto účelem jsem jim ale už jednu fotku poslal v červnu, takže jsem se šel zeptat, co se s ní stalo. Po chvilce telefonování mi bylo oznámeno, že pokud jsem jim poslal jenom jednu (v požadavcích bylo poslat jednu fotku na studentskou kartu), tak tu že si chtějí nechat. Jasně, chápu, že si nějaká finská úřednice chce nechat moji fotku, ale... Aby toho nebylo málo, tak jsem se zeptal, kde se teda můžu nechat vyfotit a paní mě poslala, jak jsem později zjistil, asi do nejdražšího fotolabu ve městě. Ale zase mám krásné 4 fotky za 16 eur. Teda vlastně už jenom 3.

   Ale zpátky ke škole. Já jsem tedy napochodoval 1. září na svou první přednášku. Předmět se jmenoval Introduction to Information Visualization. Je v něm celkem zajímavý způsob hodnocení. Student musí z každé hodiny psát Lecture diary. Jedná se o souhrn hodiny, doplněný o vlastní postřehy a komentáře a výtah z článku, který ke každé hodině dostaneme. Celá esej má mít nejméně 1000 slov a samozřejmě v angličtině. Práce se odevzdá do systému a ten potom každému anonymně přidělí 2 práce jiných studentů k ohodnocení a okomentování. Takže učitel vlastně nedělá nic a jenom na to celé dohlíží. Vypadá to celkem zajímavě, ale uvidím, jak mi půjde psaní. 

Výhled z terasy

   Tolik o mé první zkušenosti se školou a zpátky k zábavě. Odpoledne jsem se zúčastnil další bus tour. Měli jsme jeden svůj autobus, který s námi jezdil asi 2 hodiny po městě. Jak se ukázalo, spíš než prohlídka města to byl pojízdný bar. A složení bylo taky celkem zajímavé, já s druhým Čechem Tomášem, dva Číňani a zbytek autobusu napůl opilých Finů. Nějaký průvodce se pokoušel o výklad, ale protože jsem seděl vzadu a přes přeřvávající se Finy mu nešlo rozumět, nic jsem z toho neměl. Navíc myslím, že to bylo stejně ve finštině. Větší sranda byla poslouchat připitého Fina vysvětlovat Číňanům jaká je tu v zimě kosa. Po skončení prohlídky jsme se přesunuli do centra do klubovny studentského spolku, kde večer pokračoval saunaparty. Netroufnu si odhadnout, kolik tam bylo lidí, ale bylo plno. První kolo sauny holky, druhé kluci a třetí společné. K tomu relax, hudba a pití v klubovně nebo na terase. Protože jsme byli až na střeše budovy, byl tam pěkný výhled na město. Fini chodí do sauny zásadně naostro, takže po chvilce váhání jsem šel taky. Být v sauně plné nahých Finů zpívajících jejich písničky je celkem zážitek. Dokonce ani když potom přišli 2 holky (v plavkách), tak je to nijak nerozhodilo. Prostě to tady neřeší. Ale ten relax na střešní terase jenom v ručníku a povídání si s ostatními Finy je fakt pohoda. Vyprávěli mi, jak jezdí to Tallinnu pro alkohol, který je tam 2x levnější než tady. Taky bude potřeba vyrazit na výlet. Nebo že ve Finsku nemají s nahotou žádný problém. To jsem zjistil už za chvíli, kdy se začal organizovat úkol, za který dostanou nášivku na svůj overal (o tom někdy později). Úkol má 4 úrovně. První byla nahý (přesněji teda jenom v kravatě) oběhnout budovu, ve které jsme byli. Druhá byla běžet nahý na univerzitu, jít do počítačové místnosti a odeslat na studentskou organizaci email, že tam jsem. Třetí běžet nahý z jednoho konce Hämeenkatu (hlavní ulice v Tampere) na druhý. A bájný čtvrtý, který prý ještě nikdo neudělal, jít nahý na policejní stanici a nahlásit se. Prostě Finsko.

Kimbap

   Taky jsme tento týden začali tradici mezinárodních jídel. První začal v úterý Polák Tomek, který pro nás udělal Pierogi. Byly to takové taštičky podobné knedlíkům, které byly plněné bramborovou kaší s cibulí. Druhý v pořadí byl páteční korejský oběd. Naučili jsme se a ochutnali Kimbap. Vypadalo to stejně jak sushi, ale bylo to bez ryby. Místo ní tam byla mrkev, okurek, vajíčko a klobása. Nebylo to špatné. Je to vždycky zábava, protože se sejde hodně lidí, každý pomáhá, povídá se, naučíme se nové jídlo a ještě se najíme. Tak a to by bylo všechno. Škola a mezinárodní jídla budou pokračovat i další týden, ale o tom zase příště.