Česká návštěva

Mumínek

   Tak je to tu, první výprava z Česka se vydala do Tampere. I když z Česka není úplně správně, protože přiletěla z Norska, když Jarda strávil předchozí měsíc ve Švédsku. Tak jako tak, v pondělí ráno čekali na vlakovém nádraží v Tampere Jarda s Marou. Jako první jsme se vydali koupit turistické legitky na dopravu, protože bez nich by se jim pobyt tady docela prodražil. No a protože byli po pár hodinách nepříliš vydatného spánku na letišti v Oslu docela unavení, jeli jsme ke mně a šli se na chvilku prospat. Jako správná hospodyňka jsem zatím uvařil oběd a udělal pár věcí do školy, protože v místním školním systému nejde jen tak na týden vypnout a dodělat po později, protože všude jsou deadliny. Po spánku a jídle jsme vyrazili do města. Bohužel tak jako poslední 2 týdny nám počasí moc nepřálo. Po dvou hodinách chození v dešti nás to přestalo bavit a jeli jsme zpátky. Večer jsme zajeli na chvilku do posilovny a hlavně do sauny. Když jsme přijeli zpátky, všichni unavení a tak jsme po krátkém plánování dalších dnů šli spát. 

Kužel

   Plán byl vstát mezi devátou a desátou a naivně jsme si nedali budík. Když jsme vstali a podívali se na hodiny, které ukazovaly poledne, byli jsme docela překvapení. Já nejvíc, když jsem měl mít o čtvrt na jednu hodinu. No co, vyrazil jsem, protože čárka za účast se hodila. Kluci za mnou pak dorazili na univerzitu na oběd a odpoledne mohlo pokračovat poznávání města. Počasí bylo o něco lepší, i když dešti jsme se úplně nevyhli. Vyrazili jsme do muzea Mumínků. Kdo zná tuhle dětskou pohádku, možná ví, že autorkou je finská spisovatelka Tove Jansson a muzeum těchto kreslených postaviček je právě v Tampere. Výstava to byla pěkná, ale protože jsem Mumínky nikdy moc nesledoval, tak jsem to nemohl úplně ocenit. Další program měla být věž, ale protože tady mámě dvě a čas byl jenom na jednu, tak musela rozhodnout mince. Vyhrála velká vyhlídková věž v zábavním parku v Säkränniemi. Všechny ostatní části zábavního parku už byly bohužel zavřené, protože jsou otevřené jenom v letní sezóně, která ve Finsku končí na konci srpna. Vystoupání na věž nás stálo 8 eur, ale výhled byl pěkný. Večer byl plán vypít něco ze zásob, pozvat pár lidí k nám do bytu a poté vyrazit do města. Nakonec dorazili akorát 2 Češi a přidal se k nám Matti, můj finský spolubydlící. Posledním autobusem před půlnocí jsme vyrazili do města. Protože bylo úterý, šlo se tradičně do Kuuby. Bohužel tam bylo jenom pár známých a celkově tam bylo málo lidí, takže akce nic moc. Ale protože byl všední den, museli jsme zůstat do zavíračky a jít na první autobus, který jel o tři čtvrtě na čtyři. Nebyl by to Jarda, kdyby nedělal nějaké blbosti, takže jsem měl večer v pokoji dopravní kužel. 

Sauna v Rauhaniemi

   Ve středu bylo v plánu ráno sednout na vlak a jet se podívat do národního parku. No hádejte, jak to dopadlo. Návštěva nebyla schopná vstát, takže z výletu nic nebylo a musel jsem vymýšlet náhradní plán. Nakonec jsme šli večer zkusit pravou finskou saunu. A musím říct, že to byl opravdu zážitek. V sauně 110-120 stupňů a potom vyběhnout ven a skočit do jezera, které mělo stupňů 13. Parádní pocit. Kluci z toho byli taky nadšení a já už se těším na zimu, až tady budeme skákat do díry v ledu v zamrzlém jezeře. To bude teprve zážitek. Po sauně jsme šli no místní nejznámější hospody Plevna, kde jsme zkusili Tamperskou specialitu – černou klobásu. Všem chutnala. No a to bylo všechno, protože kluci ve čtvrtek ráno jeli do Helsinek, kam už jsem já nepokračoval. Doufám, že se jim Tampere líbilo a doporučí ho dalším případným cestovatelům. Ale pro mě tento týden odjezdem Čechů nekončil. A musím říct, že je škoda, že nemohli zůstat déle, protože další dny bylo opravdu co dělat. 

Mustamakkara

   Ve čtvrtek jsme měli francouzskou večeři, která byla zároveň pre-party před další exchange párty v Senssi. Sešlo se nás na večeři opravdu hodně. Měli jsme několik chodů, takže je nebudu všechny vyjmenovávat. Hlavním chodem byl Aligot. Byla to bramborová kaše smíchaná s francouzským sýrem a plátkem šunky. Proběhlo koštování slivovice a taky jsem viděl, jak se má správně pít absinth. Jak jsem psal v některém z předchozích článků, minule mě party v Senssi neuchvátila, ale protože šli skoro všichni, šel jsem taky. A musím říct, že to bylo dobře, protože mě tentokrát bavila mnohem víc. 

   Protože je tady překvapivě hodně moc Čechů, rozhodli jsme se v pátek udělat první český sraz. A protože je tady česká hospoda Praha, kde prodávají česká piva, místo bylo jasné. Bohužel tam ale nemají české ceny. Nakonec se nás nebylo tolik, kolik se na začátku předpokládalo, protože hodně lidí se nakonec omluvilo. I tak to ale bylo dobré a poznal jsem dalších pár lidí. A byla to česká hospoda se vším všudy – česká piva, české nápisy nebo dres Jardy Jágra. A výběr byl opravdu dobrý – Plzeň, Litovel, Ferdinand, Primátor, Kozel, Budvar, Samson, Regent a další.

Část nabídky v hospodě Praha

   Sobota a další párty. Tentokrát nás pozvala Rebeka z Maďarska na svoji kolej. Vyrazil jsem pěšky a musím říct, že 24. září mě teplota 7 stupňů docela překvapila. Sešlo se nás zase hodně a zase noví lidi. Během večera jsme se seznámili i s několika Finy a Finkami, protože Rebeka byla na celé koleji snad jediná zahraniční studentka a zbytek byli Fini. Rebeka nám uvařila maďarskou zeleninovou polévku. Sice stejná jako česká, ale dobrá. Potom jsme se přesunuli do sklepa a tam se nám otevřel studentský ráj. Sauna, kuchyň, 2 společenské místnosti. V nich klavír, kytara, fotbálek, televize, playstation, karaoke nebo třeba loď. Taky tu byla zahrada, na které byla velká dřevěná káď, ve které byla horká voda. V kuchyni byl automat na pivo, ze kterého se dalo koupit pivo za euro, ale ne jenom tak. Člověk musel nahý oběhnout budovu, potom získat kód a po jeho zadání si mohl koupit pivo. Tohle asi jinde než ve Finsku neuvidíte. Když už jsme u té nahoty, tak bylo nepsané pravidlo, že nejen do sauny, ale i do horké vany na zahradě se muselo bez plavek. Fini, FINKY a erasmáci neměli problém, erasmačky částečně. Doufám, že tam bude víc party, protože to je opravdu skvělé místo. Zahrát si fotbálek, na klavír, zazpívat na karaoke a jít se vykoupat do horké vany na zahradu? Proč ne.

No a aby toho nebylo málo, tak v neděli slovenská večeře a Lucka v hlavní roli. Co jiného, než brynzové halušky. A musím říct, že byly výborné. Všichni jsme se najedli a ochutnali slovenskou slivovici. Asi nikdy mě nepřestane bavit sledovat obličeje lidí, kteří vyzkouší slivovici poprvé. Nejlepší byly Brazilky, které po prvním panáku krásně kroutily obličeje, ale za chvilku chtěly druhý. Taky jsme učili Brazilce tančit českou polku nebo zkoušeli bottle dance. Prostě dobrý večer. Tak a to už je všechno. Tento týden se toho stalo opravdu hodně. A další týden první výlet. Kam? Nechte se překvapit.