Tak a
tohle je konec. Tohle bude můj poslední příspěvek, teda aspoň v češtině.
Chystám se totiž podobný napsat pro mé Erasmus kamarády i v angličtině.
Tak jak začít. O Erasmu jsem přemýšlel už minulý rok, ale to jsem se ještě nerozhoupal.
Tento rok (respektive vloni na konci listopadu) jsem se odhodlal a podal si
přihlášku do Finska. A přesně o devět měsíců později se mi narodil Erasmus. Na
konci července při nástupu do autobusu v Olomouci jsem si říkal, co jsem
to zas udělal za blbost, ale tahle myšlenka se začala rozplývat už během cesty
a po příjezdu už zmizela úplně. Dokonale ji totiž přebila pozitivní atmosféra
EILC. O tom jsem taky zpočátku přemýšlel, že se mi tam nechce jet o měsíc dřív
místo prázdnin u nás, ale zpětně musím říct, že toho vůbec, ale vůbec nelituju.
Těžko hodnotit, jestli to byla nejlepší část Erasmu, ale rozhodně k těm
nejlepším patřila. Krásné počasí, žádné úkoly, škola byla víc zábava než učení,
prostě paráda. Navíc jsme byli skvělá skupina lidí, která spolu vydržela až do
konce Erasmu. Samozřejmě jsme nebyli spolu jenom my, ale základ většiny akcí
tvořili právě tito lidi. Po ukončení EILC jsme měli pocit, že ani další
studenty nepotřebujeme. To se ale ukázalo jako hloupost. Ne že bychom si to
neužili sami, ale poznali jsme časem opravdu hodně nových super lidí.
Zavedli jsme hned od září tradici
mezinárodních večeří, které byly super. Nejen, že jsme měli možnost ochutnávat
typická jídla jiných zemí, ale vždycky se sešla skupina dobrých lidí, takže
byla sranda.
Další významnou kapitolou byly výlety. Myslím, že se mi
povedlo cestovat docela dost. Byl jsem v Tallinu, Stockholmu, chvilku
v Turku, Oslu, Petrohradu, Helsinkách, Laponsku nebo Jyväskyle. Těžko
vybrat, který byl nejlepší, každý měl něco do sebe. Některé byly ve velké
skupině lidí, některé v menší, ale všechny byly super a nelituju ani
jednoho. Poznal jsem kus světa a co je ještě lepší, až na Laponsko jsme si
všechny výlety organizovali sami, bez žádné cestovky.
Potom samozřejmě nespočet party, zážitků a
nových kamarádů. Poznal jsem ve Finsku opravdu hodně lidí a nyní mám známé
nejen skoro po celé Evropě, ale po celém světě. Doufám, že se s hodně z
nich v budoucnu znovu setkám. Ať už v České republice, jejich zemích
nebo někde na půli cesty. Pevně věřím, že ano.
Za těch
necelých 5 měsíců jsem se v Tampere opravdu zabydlel, poznal nový život,
nové lidi a nové jazyky. Nikdy před Erasmem bych neřekl, že mi může angličtina
chybět. Teď to tak je. Také jsem studoval finštinu a snažil se zachytit aspoň
základní fráze z dalších jazyků.
Bylo to krásné období, asi to
nejlepší v mém životě. Proto bylo tak těžké se rozloučit a i přesto, že už
jsem pár dní doma, pořád na Finsko rád vzpomínám. Lidi říkali, že když
přijedeme do Finska, čeká nás „culture shock“. Ten pravý ale přišel až po
příjezdu domů. Bude to chvilku trvat dostat se zase do normálu, ale to
neznamená, že zapomenu. Myslím, že nikdy nezapomenu.
Protože tohle je poslední příspěvek, chtěl
bych také poděkovat lidem, kteří četli tento blog. Dostával jsem od vás
pozitivní reakce, které mě opravdu potěšily a motivovaly psát dál. Měl bych pro
vás vzkaz: Jestli máte možnost jet na Erasmus, jeďte. Opravdu to stojí za to.
Děkuji také všem lidem na Erasmu, se kterými
jsme společně vytvořili tento nezapomenutelný sen, který jsme ale skutečně
žili. Doufám, že se brzy potkáme.
Moi Moi!
Žádné komentáře:
Okomentovat