EILC - 1.týden

Pyynikki Tower

   Po náročném cestování jsem se vydal v pondělí 1. srpna poprvé na univerzitu. Byl to krátký proces, bylo potřeba se jenom zapsat, že jsem dorazil, a převzít informační materiály ke kurzu. Potom vyřídit legitku, zapsat se na poštu a další formality. Při tom jsem taky absolvoval první prohlídku města. Musím říct, že je celkem sranda chodit po městě, kde nerozumíte vůbec žádnému nápisu, billboardu nebo řeči kolemjdoucích. V úterý první společné setkání účastníků kurzu. Bylo nás celkem 47 (jeden student nepřijel), rozdělili jsme se do 3 skupin. Naše skupina A dostala Hannu-Mariku, což, jak se později ukázalo, byla naprosto úžasná učitelka. První den byl ale ještě bez finštiny, prošli jsme si univerzitu a zaplatili nám oběd v místní jídelně. Odpoledne jsme vyrazili na prohlídku města. Nebyla to ale ani tak „sightseeing tour“ jako spíš prohlídka užitečných míst a úřadů, které by se nám mohli hodit. Prohlídka končila výšlapem k věži Pyynikki. Sama věž má asi jenom 26 metrů, ale protože leží na kopci, je z ní prý pěkný výhled. Prý proto, že jsme nebyli nahoře. Dostali jsme ale kupóny na munkki, což je takový malý donut, který je v kavárně u věže vyhlášený. 

Noční koupání v Suolijärvi

   Tím naše prohlídka skončila a rozešli jsme se domů. Protože jsem jel na kurz sám a o nikom známém jsem nevěděl, tak mě hodně překvapilo kolik je tu Čechů. Bylo nás tu 6 a jeden Slovák. A navíc všichni z Moravy, takže jsme neměli problém se seznámit. Větší seznamování nastalo hned večer, kdy jsme vzali něco z českých zásob a šli zkusit noční koupání k jednomu z místních jezer, Suolijärvi. Koupat se o půlnoci ve finském jezeru je zážitek. Ve středu poprvé finština. No, jazyk je to přinejmenším zajímavý a hodně odlišný od všech těch mála jazyků co znám. Ale jak řekla naše učitelka: „Finnish isn’t difficult, it’s just different.“ Myslím, že tahle věta to vystihuje asi nejlíp. Výuka s Hanou-Marikou byla opravdu dobrá. Studenti po ránu ospalí a unavení a ona stále usměvavá, plná energie a dobré nálady. Výuka byla vedena zábavnou formou, spousta her, písniček, dialogů s ostatními studenty. Taky nás za všechno chválila a všechno bylo „hyvä“ (dobře). Tak trošku to bylo jak v první třídě, ale proč ne, byla to sranda. 

Výlet na Viikinsaari

   Ve čtvrtek nás čekal speciální odpolední program, výlet lodí na ostrov Viikinsaari. Cesta trvá 20-30 minut, je to pěkná projížďka. Na ostrově jsme dostali svačinku (mimo jiné i Fruiko, které jsem teda už pěkných pár let neměl) a pak jsme se vydali hrát fotbal. Po fotbale přišla poprvé na řadu pravá finská sauna. Na ostrově byla zařízená veřejná sauna, kterou si náš kurz zarezervoval. První kolo holky, druhé kluci. Nejlepší na tom ale bylo, že ze sauny se skákalo přímo do jezera. Krásný pocit. Navíc jsme ještě dostali grilované klobásy, takže tomu nic nechybělo. Odpoledne pokračovalo na kolejích, kde proběhlo další kolo seznamování. Taky se musím pochlubit, že jsem už první týden zvládl nákup ve finštině. Potřeboval jsem si totiž koupit polštář a deku, které mi v pokoji jaksi chyběly. Abych uvedl svou finštinu na pravou míru, proběhlo to asi tak, že jsem pozdravil (Moi!), zaplatil, převzal nákup, poděkoval (Kiitos) a rozloučil se (Moi moi!). Asi jsem vypadal dost přesvědčivě, protože během nákupu na mě slečna za kasou furt něco mluvila, čemuž jsem ale vůbec nerozuměl a jenom uznale pokyvoval. 

   Tím bych mohl zakončit vyprávění o prvním týdnu, kdyby se mi však v pátek nepřihodila menší nepříjemnost. Chtěl jsem jít v pátek večer do města a podařilo se mi nechat klíče v pokoji a zabouchly se mi dveře. Bohužel dveře bez klíče neotevřu, takže spolubydlící musel zavolat společnosti TOAS, která tu provozuje všechny koleje, a museli jsme počkat na chlápka, co mi přijde odemknout. Po půl hodině dojel, za 5 vteřin mi odemknul a mě to stálo 30 eur. A od té doby jsem vyřadil z provozu zámek na mých dveřích a už je nikdy víckrát nezamknul. Zazvonil zvonec a prvnímu týdnu je konec.