Karjala Cup

Český koutek ve vlaku

   Možná už si klepete na čelo, že nás to furt baví, ale i tento týden jsme podnikli další výlet. Ten byl ale až o víkendu a protože jsme celý týden neseděli doma na zadku (i když bychom možná měli, protože práce do školy je zadaná, ale není hotová), takže první o „pracovních dnech“. Navážu na konec minulého příspěvku, tudíž na pondělí. Když jsem přijel domů, čekalo mě velké překvapení, protože jsem měl nového spolubydlícího. Dříve jsem psal, že máme na bytě volný jeden pokoj, takže to už není pravda. Myslím, že zapadl do našeho „netradičního“ bytu. Jmenuje se Puskal a je z Nepálu. Je mu 26 a studuje tady doktorát. Řekl mi, že tady vlastně ani nemá bydlet, že tady bydlí místo bráchy, kterého jsem nikdy neviděl. Prý si s ním vyměnil místo.

Náš transparent

   V pondělí se Tomášovi se podařil obchod a tak chtěl slavit, jenže všichni byli unavení po ruském výletě, takže to byla nakonec malá party. Přišli jsme jenom já a další Tomáš. Koupili jsme si pizzu a pivka a při pouštění starých kapel a písniček, které jsme za mlada poslouchali, jsme si udělali pěkný večer. Nic divokého, ale spíš vzpomínání a zjistili jsme, že jsme měli celkem podobný vkus. Další dva dny ale bylo opravdu nutné dělat věci do školy, takže se nic moc nedělo. Akorát ve středu večer po delší době ping pong s Maike. Ve čtvrtek Anne vymyslela party ve stylu Pizza & Sauna a Rebeka se nabídla, že můžeme využít její místo. Protože minulá party v jejím bytě byla super, rádi jsme se přidali. Pizzy jsme udělali výborné (dělali jsme samozřejmě svoje) a sauna byla taky parádní. Protože jsem teď furt někde na cestách, tak jsem ani nepamatoval, kdy jsem byl naposledy v sauně. Potom jsme si zahráli fotbálek, zazpívali nebo zahráli na klavír. Taky proběhla malá polštářová válka mezi mnou a Tomem proti Anne a Ariadně. Vítězové jsou vám doufám jasní.

Hartwall Arena

   V pátek jsem přišel po škole domů a Matti seděl v kuchyni, četl noviny a popíjel vodku. Prostě finský styl. Pak začal vymýšlet, že si oholí hlavu. Protože má dlouhé vlasy, tak jsem ho v tom jako bývalý majitel dlouhých vlasů moc nepodporoval. Nakonec to dopadlo tak, že to bude překvapení. Až přijedu z výletu, tak uvidím. Tak si na to počkejme, sám nevím co čekat, ale šílený je na to dost. V pátek večer se Paawole v Hervantě konala česká oslava narozenin a to hned trojitá – Tomáš, Martin a Jožka. Protože probíhala na už legendárním pokoji C55, tak nemohla být jiná, než vydařená. Jako dárek jsme s Tomášem našli v sekáči dokonalé autíčko s volantem na dálkové ovládání. Protože se hrála zároveň fotbalová baráž, tak jsme ji s dalšími Čechy sledovali a mohli potom o to víc slavit.

   Je tu víkend a tak by se hodilo vysvětlit náš výlet. V Helsinkách se hrál tradiční hokejový turnaj Karjala Cup, a protože je nás tady Čechů víc než dost, tak se zrodil nápad jet podpořit českou reprezentaci. Nakonec se přidalo i pár dalších národností jako Polák, Slovák, Turek nebo Francouz. Přidala se k nám i skupinka s Housim, která přijela z Jyväskyly. V sobotu jsme hráli s domácími Finy a v neděli s Ruskem. Ranní sraz na vlak nebyl vůbec jednoduchý, protože po včerejší párty měli někteří problémy se tam dostat včas a jeli nějakým dalším vlakem. Další skupinka jela autem a nakonec nikdo nevěděl, kdo je kde. Ve vlaku jsme si udělali český koutek, vyvěsili vlajky a vytáhli transparent. Spolujedoucí Finové se na nás nedívali moc mile, protože transparent byl namířený proti nim. Nakonec nám průvodčí řekla, ať sundáme českou vlaku z okna. Být to finská vlajka nebo závěs, tak by to nevadilo, ale nechtěli jsme provokovat, tak jsme ji radši sundali. Když jsme dojeli do Helsinek, tak jsem zkusit zavolat Tomkovi z Polska a dozvěděl jsem se, že jsem ho mým telefonátem probudil, takže rychle spěchal na vlak. Na nádraží jsme se potkali s další českou skupinkou z Oulu a Rovaniemi. Protože jsme našemu týmu věřili, tak jsme si za pěkný kurz 4 zkusili vsadit. Protože byli všichni hladoví, první cesta byla na turecký gyros, kde jsme udělali radost prodavači, který si mohl pokecat s naším Turkem Emrem. Potom jsme si šli odložit věci do bytu Němce Nilse, který se znal s Tomášem a bydlel kousek od haly. Pak už jsme se omotali vlajkami, vytáhli transparent a vyšli hrdě k hale. Všichni Fini si transparent četli a smáli se. Když jsme došli k hale Hartwall Arena, přišel čas na vyjádření své národnosti i barvičkami na obličeji, takže jsme se začali malovat. S transparentem jsme prošli dovnitř, takže nám nic nebránilo usadit se a užít si hokej. Hala byla ne úplně vyprodaná, ale necelých 12 tisíc lidí dávalo pocit plné haly (k vyprodání chybělo zhruba tisíc pět set míst). Zápas jsme si užili, snažili jsme se náš tým podporovat, ale protože jsme seděli až úplně nahoře, nebylo to moc platné. Možná i proto jsme hráli hodně špatně a Finové naopak hodně dobře. Celkové skóre 4:0 pro domácí je bohužel odpovídající. Snažil jsem se všímat si hvězdy minulého mistrovství světa a domácího miláčka Mikaela Granlunda a musím říct, že si s námi dělal, co chtěl. Je to opravdu talent a ne jen hráč „jednoho gólu“. Po zápase jsme transparent smutně schovali a kráčeli zpět pro věci. Potěšilo mě, že když jsem se bavil se skupinkou finských fanoušků, hned vyjádřili soustrast nad tragédií v Jaroslavli, znali dokonce i jména hráčů. Já jsem jim poděkoval a na oplátku pogratuloval k výborné hře, protože dneska byli prostě lepší ve všem. Část naší skupiny se oddělila a jela zpět do Tampere, protože tu byli akorát na jeden zápas. Náš další plán byl jít nakoupit, „odlíčit se“ a vyrazit večer ven. To jsme se ale museli rozdělit, protože Denise, která byla s námi na EILC a pak odešla studovat do Helsinek, měla zrovna ten den rozlučkovou party, protože odjížděla zpátky do Švýcarska. Chtěli jsme ji navštívit, takže jsme sedli na vlak a jeli. Místní lokální vlaky jsou taky zajímavé, nepřišli (a ani jsme moc nechtěli) jsme na to, jak fungují. Jezdili jsme celý víkend bez lístku tam a zpátky, kolem nás chodila ochranka a průvodčí a nikdo se nás na nic neptal. No nestěžovali jsme si. Na zastávce nás vyzvedla Denise a zavedla nás k sobě na byt. Bylo to hodně z ruky, a když nám řekla, že platí víc než dvakrát tolik za nájem než já, tak jsem rád, že jsem v Tampere. Párty byla dobrá a rozjetá, ale my tam strávili jen takové 2 hodinky, protože se stejně většina lidí přesouvala do centra. Na party jsem se dozvěděl svou další identitu, když mi jedna Rakušanka tvrdila, že vypadám jak Mark Zuckerberg. Jsem prostě muž mnoha tváří. Sedli jsme opět na „vlak zdarma“ a jeli do centra, kde nás vyzvedl Tomáš a zavedl na místo, kde bydlí jeho další známí a kde budeme spát. Tak jsme se chvilku bavili a pak šli do města do jednoho klubu. Tam hrála živá skupina, která hrála hity od Blinků nebo Green Day, takže to se mi pochopitelně líbilo. Pak ale na mě stejně jako na ostatní dopadla únava a byl jsem rád, když jsme došli domů. Chvilku pokecat, něco sníst a spát.

   Druhý den ráno jsem chtěl jít poznávat Helsinki, ale protože všichni spali a byli unavení, tak nikdo nešel. To mě trochu zklamalo, ale nakonec jsme na chvilku vyrazili aspoň já se dvěma Tomáši. Viděli jsme jen pár věci po cestě, protože jsme neměli moc času. Když jsme se všichni potkali na nádraží, sedli jsme opět na vlak a jeli k hale. Odložili batohy, vzali vlajky, a protože jsme neměli moc času, tak jsme spěchali na zápas. Hala byla mnohem méně zaplněná než předchozí den, ale to se dalo čekat. Opět jsme seděli v nejvyšším patře, ale protože jsme viděli dalších pár českých skupinek, dostali jsme nápad, že po první třetině obejdeme skupinky na stadionu a zkusíme se dát dohromady a vytvořit český kotel. To se povedlo a dokonce jsme prošli do nižšího patra a seděli kousek nad českou střídačkou. Sešlo se nás tam tak 50 a fandili a povzbuzovali náš tým celý zápas. Díky tomu jsme se i několikrát dostali do záběrů na kostce i do televize. V ní nás prý bohužel moc slyšet nebylo, ale protože jsme seděli na protější straně než hlavní kamera a Rusové měli v hledišti asi sedmdesátinásobnou převahu, není se čemu divit. Co se týká hokeje, ten byl mnohem lepší, naši hráli dobře a dokonce jsme skoro půlku zápasu vedli. O výhru jsme bohužel v závěru přišli a 10 sekund před koncem dokonce inkasovali gól na 1:2. Takže jsme opět smutně opouštěli stadion, zašli opět k Turkovi na jídlo, pro věci a na vlak zpátky do Tampere.

   Celý výlet se ale i přes dvě prohry a jediný vstřelený gól určitě vydařil, i když to mohlo být ještě trochu veselejší. V sobotu plná Hartwall Arena, která je mimochodem velmi hezká. V neděli skvělý kotel s dalšími Čechy, naše záběry v televizi a skoro vyřvané hlasivky. Navíc jsme poznali další Češky z jiných měst Finska a pár lidí z Helsinek, takže paráda. Více fotek opět najdete na Picase. A Mattiho hlava? Dozvíte se příště.