Oslo

Opera

   Minule jsem vás nalákal na další výlet, takže sem s ním. Další destinace byla hlavní město Norska, Oslo. Opět jsme zvolili menší skupinku, já s Tomášem jsme zůstali, ale přibyl další Tomáš a Agnieszka z Polska. I tak byla ale celá organizace dost zmatená a komplikovaná, protože Agnieszka přijela v neděli z Ruska, Tomáš si koupil letenku, ale do poslední chvíle nevěděl, jestli pojede nebo ne. No ale nakonec to dopadlo všechno dobře. Využili jsme Ryanair, který létá z Tampere do Osla za dobré ceny. Přes zimní sezónu ruší tuto linku, takže jsme využili poslední týden, kdy ještě létal. Let byl v pohodě, jediný problém byla kontrola před letem. Protože jsem hloupý a zapomněl jsem, že do letadla nesmím vzít tekutiny, musel jsem pastu, deodorant a sprcháč vyhodit. Na druhou stranu Tomášovi se povedlo v lahvičkách od Ibalginu propašovat vodku. Protože letiště v Norsku je asi 70 kilometrů od Osla a autobus do města stojí víc než letenka, rozhodli jsme se zkusit štěstí, jestli by nás někdo nevzal autem. Po nějakých 15ti minutách nás jedna milá paní vzala a zavezla až do centra, takže jsme ušetřili. Protože hostel měl check-in až pozdě odpoledne, vyrazili jsme do města. Agnieszka se ukázala jako normální ženská, protože zatím co kluci měli malé batůžky, ona táhla desetikilovou taškou plnou „potřebných“ věcí. Tak jsme se střídali v nošení. První den jsme se soustředili na centrum města, hlavní třídou jsme prošli kolem univerzity nebo Národního divadla až ke královskému paláci. Tam jsme taky viděli střídání stráží, které se mi líbilo víc než to ve Stockholmu. Potom jsme se vydali k přístavu a radnici. Přístav byl plný pěkných dřevěných lodí, ale radnice se mi teda moc nelíbila. Potom na hrad Akershus. Přímo dovnitř jsme nemohli, protože byl zavřený, ale prošli jsme hradby, ze kterých byl pěkný výhled. Překvapivě jsme tam našli i český pár (dokonce z Olomouce), se kterým jsme chvilku pokecali a poptali se, o co bychom neměli v Oslu přijít. Na hradbách jsme našli děla, ale dokonce i tanky. Pak jsme pokračovali k jedné z nejznámějších budov Osla, opeře. Je to opravdu pěkná a zajímavá stavba. Protože se začalo pomalu stmívat, naše další kroky vedly do hostelu. Tam jsme se ubytovali v pokoji pro 9 lidí. Dva spolubydlící byli z Holandska a další dva nevím odkud. S Holanďany jsme si popovídali večer v přízemí, kde byl takový společenský koutek. Byl tam také stolní fotbálek, ve kterém jsme tyto Holanďany porazili. Další páni na holení byli dva Angličani, kterým jsme tady moc šancí nedali. Potom jsem se s nimi začal bavit o fotbale a nejen o něm. To bylo super. 

Hra na theremin

   Přes noc jsem se moc nevyspal, protože ten druhý pár na pokoji snad celý večer přehrabával kufr a brzo ráno ho zas skládali zpátky a ještě se u toho dohadovali. No co, ranní kafe to spravilo a vyrazili jsme do dopravního podniku koupit si celodenní jízdenku. První zastávka měla být nějaká zajímavá část města, kde ale kromě kostelu Sofienberg nic nebylo. Pak jsme nasedli na tramvaj a jeli do technického muzea. Vím, že pro většinu lidí to asi nezní moc zajímavě a myslí si, že jsou lepší místa v Oslu, ale muzeum bylo výborné. Hrozně interaktivní, člověk si mohl všechno vyzkoušet, plno pokusů. V hudebním muzeu jsem si zahrál na bicí nebo theremin, ve fyzikálním a o lidském těle si vyzkoušel plno pokusů, v planetáriu se proletěl nad Zemí. A to bylo jenom jedno patro. Další jsme už bohužel nestihli, protože nás vyhnali. Opravdu nechápu zavírací dobu ve 4 hodiny, člověk nic nestihne. Ale aspoň jsme měli čas na další atrakci a tou byl skokanský můstek Holmenkolen. Paní v muzeu nám poradila cestu a popřála hodně štěstí, ať to stihneme ještě za světla. Cesta byla dlouhá, jeli jsme i metrem. I když nevím, jestli to jde nazvat metrem, protože pod zemí jsme vůbec nejeli a na konci jízdy jsme stoupali do poměrně prudkého kopce. Když jsme dorazili k můstku, výtah nahoru byl už zavřený. Ale přece to nevzdáme. Tak jsme přeskočili plotek se zákazem vstupu a začali šplhat na vrchol po schodech. Vylezli jsme až na vrchol doskočiště, kde jsme udělali pár fotek a za chvilku za námi dorazila španělská výprava z Tampere. Tak jsme si řekli, že v tom nejsme sami a vydali se dál. Přelezli, podlezli a vylezli jsme na odrazový můstek a vydali se na vrchol věže. V tom začaly nějaké zvuky a začaly se rozsvěcovat světla. Lekli jsme se co se děje, ale když jsem se podíval na čas, bylo přesně 6, tak jsme se uklidnili, že to bude něco pravidelného. A opravdu, když jsme vylezli až nahoru, viděli jsme celý rozsvícený můstek. Byl to nádherný pocit a výhled. Protože jsme na další noc neměli ubytování a letadlo nám letělo až v 7 ráno a poslední večerní autobus jel na letiště už 19:20, nabízela se otázka co těch pár nočních hodin dělat. Rozhodli jsme se jet navštívit pár zavřených muzeí a budov. Zajímavější však byly domky po cestě, protože jsme procházeli milionářskou čtvrtí. Posledním zajímavým místem, které jsme navštívili, byl park se sochami. Park byl velký a nebyla v něm kromě nás ani noha a sochy zajímavé. Ale byly tam věci, které přímo vybízeli k nočnímu nasvícení, na které se ale Norové vykašlali. Pak už zpátky do hostelu vyzvednout zavazadla. Protože jsme měli ještě asi 3 hodiny do odjezdu autobusu (jel ve 4 ráno), dělali jsme, že v hostelu bydlíme a přečkali jsme těch pár hodin na gauči. Překvapivě nám nikdo neřekl ani slovo, i když jsme seděli přímo vedle recepce. No jo, neznají Čechy. Kdybychom věděli, že to půjde až tak hladce, tak jsme si ani tu celodenní jízdenku kupovat nemuseli, protože nás nikdo nekontroloval a ani přístroje na kontrolu tam moc neměli. Cesta i let proběhl bez problémů a do Tampere jsme dorazili asi v 10 dopoledne. Školu jsem vypustil a šel spát, protože těch pár desetiminutovek přes noc nestačilo. Kdybych měl shrnout Oslo, tak je to určitě zajímavé město. Kdybych ho měl ale porovnat se Stockholmem, tak ten se mi líbil jako celek asi víc. Oslo ale zase mělo zajímavější jednotlivé věci jako Opera nebo Holmenkolen. Celé Oslo trochu připomínalo jedno velké staveniště a je to takový mix historického centra s moderními mrakodrapy. Norové totiž mají moc peněz, proto kam se člověk podíval, byly jeřáby a stavělo se. Ve městě bylo oproti jiným místům hodně bezdomovců a různých Asiatů, o čemž ale „díky“ nedávné tragédii většina lidí ví. Další fotky můžete najít na Picase.

Holmenkolen za světla

   Po pár hodinkách spánku se dát dohromady a vyrazit na další party. Tentokrát jsem nemusel daleko, protože se konala u nás. Našli jsme u nás totiž další společenskou místnost, ale je tam problém se dostat, protože musíme zazvonit na nějakého Fina, který nám ji musí otevřít. Po pár dnech zvonění se konečně povedlo. Protože Lucce přijeli její slovenští kamarádi, dovezli i brynzu a tak byl čas na další slovenskou večeři. Hlavní organizátor byl Michael, ale hlavní kuchaři Lucka a její priatelia. Opět se všechno povedlo a někteří jedli tohle jídlo poprvé. U cizinců mě to nepřekvapuje, ale že i někteří Češi jsem teda hleděl.

   Protože začínala druhá perioda, přibyly mi nějaké nové předměty. Ve čtvrtek jsem měl poprvé pokračování finštiny – Follow-up course. Není to vlastně nic nového, budu prostě pokračovat tady v té zvláštní řeči. Po škole jsem se byl poprvé podívat na zápas místní florbalové extraligy. Vybral jsem si zápas CS Classic – Koovee Tampere, tedy tamperské derby. Protože lístek stál 7 eur, nikoho dalšího jsem nenalákal, tak jsem šel sám. Hala plná lidí i za to nekřesťanské vstupné, o přestávce tanečnice nebo zápas malých kluků. Co mě překvapilo, že všechny děti měly ochranné brýle. Prostě tady dbají na bezpečnost. Zápas super, kdyby to nebylo tak drahé, tak jsem tam furt. Bohužel Koovee s Tomem Sladkým v sestavě prohrálo. Po zápase jsem se s ním bavil a doufám, že mi pomůže s tím hledáním klubu. Už se to nepříjemně protahuje, ale snažím se s tím všechny otravovat co to jde. 

Holmenkolen za tmy

   V pátek mě čekal další nový předmět Introduction to Web Publishing. Vlastně první předmět, ve kterém se na informatice setkávám s počítačem. Tušil jsem, že to pro mě moc zajímavé nebude, ale že to bude až tak nudné jsem teda nečekal. Večer měla být Halloweenská party, ale organizace byla nakonec tak zmatená, že to dopadlo tak, že jsem zůstal doma. Dost mě to zklamalo, ale nebyla to první ani poslední party, takže co se dá dělat.

   V sobotu bylo pěkné počasí, tak jsme si řekli, že se půjdeme projít do lesa a k jezerům. Tady to v praxi vyjít z domu a po 5ti minutách je člověk v lese. Byla to fakt pěkná procházka a byli jsme i na vyhlídce.

Jezero Särkijärvi

   V neděli jsem šel opět zkusit florbal na Technickou univerzitu. Sešlo se nás tam opravdu hodně Čechů, takže jsme hráli Češi proti zbytku světa (doslova). Sice těsně, ale vyhráli jsme. Jediné co mě štve, že mi praskla čepel. Po florbale Tomáš zjistil, že se na hlavním náměstí v Tampere pořádá slavnostní přivítání zimy s ohňostrojem. Petra (další Češka) tady zrovna měla rodiče, kteří nás vzali do města autem. Plné náměstí, pěkný ohňostroj a hlavně rozsvícení vánočních světel na hlavní třídě Hämeenkatu. Pak nás zavezli zpátky a pozvali nahoru. Začali jsme si připadat jako v ráji, protože jsme dostali zvěřinový guláš, české pivo a slivovici. No prostě paráda. Teprve pak si uvědomíte, jak vám takový poctivý guláš chybí. Povídali jsme si s rodiči, pak už jenom sami. No prostě příjemný večer.

   Zase jsem se docela rozepsal, takže už končím. Ale protože s výlety se teď opravdu roztrhl pytel, příští týden bude opět o dalším výletu do další země. Pokud se teda ve zdraví vrátím.