Stockholm

Gamla Stan

   Minulé vyprávění jsem utnul netradičně už v sobotu, ale mělo to svůj důvod. Protože následující týden byly prázdniny, rozhodli jsme se, že podnikneme druhý zahraniční výlet. Ony teda prázdniny nebyly úplně oficiálně, ale všechny moje předměty tento týden prostě odpadly. Takže nic nebránilo nápadu vyjet a poznat další severskou zemi. A tentokrát jsme si vybrali zemi tří korunek a konkrétně její hlavní město, Stockholm. Sestava byla mnohem menší než při estonském výletu, ale to vůbec nevadilo. Jeli jsme já a Tomáš, Němka Maria a Katalánka (neplést se Španělkou) Ariadna. Hlavním dopravním prostředkem měl být trajekt a termín výletu od neděle do středy. Trajektem jsme jeli přes noc, protože cesta trvá asi 10,5 hodiny.

Globen

   Trajekt vyjížděl z Turku, takže tam jsme museli jet první vlakem. Hned na začátku jsme se rozdělili, protože holky už v Turku byly a my ještě ne, takže jsme s Tomem vyjeli trošku dřív. Nevím proč, ale jeli jsme vlakem v dětském oddělení. Mají to dobře udělané, děcka mají ve vlaku skluzavku a další věci. Další věcí, které jsem si všiml už na cestě do Helsinek, je, že tady ve vlaku i na vagonech mají obrázky českého krtečka. Cesta trvala asi hodinu a tři čtvrtě a dorazili jsme do letošního Evropského města kultury. Neměli jsme moc času, tak jsme se koukli na mapu na nádraží a vydali se na poznávání. No upřímně, kromě pár kostelů tam nebylo moc co k vidění, je to takové syrové přístavní město. Asi je to i tím, že jsme neměli moc času se všude podívat, ale na první dojem to na mě takhle působilo. Jsem rád, že jsem se po městě podíval, ale pak už rychle do přístavu, kde zatím dojely holky. Tentokrát to byl opravdu trajekt, obrovská loď plná zábavy. Jako studenti jsme si vybrali nejlevnější kabinu, ale že bude na nejnižším patře už pod hladinou moře, jsme nečekali. Prostě zvířata, auta a až pak studenti. Celkem měla loď 12 pater, byly tam bary, diskotéky, obchody atd. Prostě jak záoceánské lodě z filmů. Prošli jsme si loď a rozhodli se jít podívat na karaoke. Tam se bohužel zpívaly většinou finské písničky, takže jsme se moc nechytali. Protože nás ale nic jiného moc nezaujalo, v domnění, že se vyspíme a nabereme síly na další den, jsme se odebrali do naší kabiny. To ale nebylo tak jednoduché, protože vedle nás měli Finové party. No a jak je u nich zvykem, byla to pořádně hlučná akce. Protože jsme se snažili usnout opravdu dlouho, tak už Marii došla trpělivost a zkusila na ně někoho zavolat. Vypadalo to, že někdo možná přišel, ale pomohlo to tak na 5 minut. No prostě jsme za tu noc spali tak 1-2 hodiny, protože budíček byl už o půl sedmé finského času (půl šesté švédského).

Radnice

   Po opuštění lodi naše první rozespalé kroky vedly rovnou na kafe. A protože jediné, co bylo v 7 ráno otevřeno, byl McDonald, skončili jsme tam. Protože holky měly velká a hlavně těžká zavazadla, vydali jsme se rovnou hledat hostel. Po cestě jsme potkávali Švédy, kteří teda musím říct vypadali hodně jinak než Fini. Bylo to asi i tím, že jsme byli v hlavním městě, ale všichni byli upravení a dobře oblečení. Když si vzpomenu na potetované a opiercingované Finy, tak ten rozdíl celkem bije do očí. Za takovou půl hodinku jsme dorazili, odložili zavazadla, dali si něco na jídlo ze zásob a vyrazili na tour městem. První jsme prošli hlavní nákupní třídu. To že na ní byly obchody se suvenýry, kavárny nebo obchody s oblečením není nic neobvyklého, ale že tam bude tolik sushi barů mě fakt překvapilo. Potom jsme pokračovali do Gamla Stanu, starého města. Staré domy a pěkné uličky občas trošku připomínající zapadlé olomoucké nebo pražské. Co ale v Olomouci nemáme je královský palác. Viděli jsme i výměnu stráží, která mi ale přišla docela vtipná. Vrchol byl, když jednotka pochodovala pryč, na rozkaz se zastavila a velitel zazvonil na elektrický zvonek u dveří. Ale celý tento ostrov byl opravdu pěkný. Celý Stockholm se rozkládá na 14ti ostrovech propojených mosty nebo lodní dopravou, což dává městu specifickou atmosféru. Po prohlídce starého města jsme se vydali na další z ostrovů, protože holky chtěly jít do muzea fotografií. Byl to taky tak trochu útěk před zimou. Na tabuli sice svítilo pět stupňů, ale když zafoukalo od vody, tak bylo určitě o nějaký ten stupeň míň. Výstava měla několik pater, ale nejlepší bylo hned to první s fotkami afrických zvířat. Potom jsme se šli podívat na pár kostelů a pak se rozdělili, protože jsme s Tomem chtěli vidět halu Globe (v češtině Globen). Byla to sice docela štreka, ale stálo to za to. Je to opravdu budova, která stojí za to vidět. Pak zpátky a najít holky v zapadlé kavárně. U dobrého, ale hodně drahého čaje, nám vrchní vyprávěl historky, ale po tom, co nám řekl, že jsme z Československa, tak jsme se pomalu zvedli a šli. Ale dal nám na cestu zadarmo sušenky, takže aspoň tak. Pak už na hostel se ubytovat. Hostel byl super, místo nejlevnějšího 14ti-místného pokoje nám dali za stejnou cenu 6ti-místný a to se k nám přistěhoval ještě jenom jeden kluk z Kolumbie. Navíc zadarmo káva, čaj a počítače s internetem. A protože jsme byli po předešlé noci docela nevyspaní, šli jsme poměrně brzo spát.

Sushi

   Druhý den jsme vyrazili podívat se k radnici, kde jsme chtěli jít i na vyhlídku na věž, ale ta byla bohužel zavřená. Ale budova je to obrovská a hodně mi připomínala radnici v Kodani. Následovala návštěva knihkupectví, kde měli mít knížky ve 47mi světových jazycích. A opravdu jsme tam našli i 4 knížky v češtině. Jak jsem psal, sushi barů tady bylo tolik, že je nešlo ignorovat a v jednom z nich jsme skončili na obědě. Musím říct, že jsem byl poprvé v restauraci na sushi, takže jsem přesně nevěděl co čekat, ale zkusit se má všechno. Taky jsem se dověděl, že to čemu u nás říkáme sushi (ryba zamotaná do rýžového kolečka) není ve skutečnosti sushi, ale maki. Sushi je rýže a na tom položený plátek ryby. Oboje můžete vidět na fotce. Nebylo to špatné a jsem rád, že jsem to zkusil, ale upřímně – guláš je guláš. Po obědě jsme se opět rozdělili. Maria šla na nákupy a my jsme vyrazili ještě poznávat město. Bohužel jestli se nám včera moc nelíbila zima, teď to bylo o dost horší, protože nebylo teplo a začalo do toho ještě pršet. To naše putování městem muselo zkrátit a omezit, takže jsme mokří a zmrzlí viděli akorát pár věcí a pak se šli schovat do Národní knihovny. Protože si Ariadna nechala na hostelu zavazadlo, vrátili jsme se ještě tam. Už jsme tam dávno nebyli ubytovaní, ale nikdo to nekontroloval, takže jsme si ještě zašli na čaj a kafe. Pak jsme se setkali s Marii a vyrazili směr přístav. Protože stále vytrvale pršelo, použili jsme metro, aneb Jardovo oblíbené slovo Tunnelbanan. Systém lístků byl prazvláštní, Tomáš si v automatu koupil něco jako lístek, co pak lístek ani nebyl, takže jsme museli koupit lístek v trafice. Ten nám pak orazítkoval pán za přepážkou. No upřímně zrovna ve Stockholmu bych čekal lepší systém. Protože nás tyto problémy celkem zdrželi, tak jsme byli opět jako v Tallinnu celkem ve spěchu, ale nakonec jsme všechno stihli. Zpátky nás přepravovala ještě větší loď MS Galaxy, která byla ale prázdnější, protože byla noc z úterý na středu. Tentokrát jsme povýšili na 8mé parto, to zas ale bylo vedle diskotéky. Loď byla podobná, akorát místo karaoke jsme střídali klavíristku a diskotéku, kde jsme marně čekali na živou kapelu. Ta začala hrát asi o 2 hodiny později, než byl plán a to už jsme si poslouchali z postele. Ráno přehodit čas zpátky na finský a najít nejlepší spoj do Tampere. Měli jsme štěstí, kousek od přístavu čekal autobus do Tampere. Byla to sice „vyhlídková“ více než tříhodinová cesta, ale aspoň se dalo dospat ty 3 hodiny z trajektu. Tak a to by byl konec výletu. Stockholm je krásné město, bohužel jsme neměli tak krásné počasí, ale stihli jsme projít většinu věcí, co jsme chtěli. Jediné co mi chybělo, bylo vikingské muzeum a nějaká vyhlídka, protože pohled na ostrovy seshora by musel být pěkný. Bohužel nám nepřála zavřená radniční věž a počasí. I tak ale výlet rozhodně stál za to a doporučuju dalším cestovatelům. Více fotek najdete na Picase.

   Ve středu a ve čtvrtek jsem trochu dospával a hlavně dodělával věci do školy, které byly nutné odevzdat. V pátek jsem chtěl někam vyrazit, ale byl problém, že v Tampere skoro nikdo nebyl. Protože byly prázdniny, většina lidí je využila na různé výlety. Lidi byli roztroušení po všech okolních zemích a někdo dokonce na tento volný víkend letěl domů. Sice jsem moc nepochopil proč, ale když chtějí a mají na to peníze, proč ne. Protože Češi jsou dobrodružný (a možná taky chudý) národ, my jsme tady všichni zůstali. I to byl důvod, proč jsme nakonec v pátek udělali malou českou party u mě ve společenské místnosti s ping-pongem.

   V sobotu byl v Tampere hudební festival místních kapel. Ve skutečnosti byl už od středy, ale nevěděl jsem o něm, takže jsem vyrazil aspoň v sobotu. Navštívili jsme 3 koncerty ve 2 hospodách. Abych řekl pravdu, tak mě zaujal jenom jeden, ale za to docela hodně. Byla to mladá finská písničkářka Frida Andersson. Koncert byl krátký, ale pěkný. Byl to takový důkaz, že Finsko není jenom o metalu.

 

   V neděli mi Tomáš říkal, že se na TUT (Technická univerzita) hrává florbal zadarmo, takže jsem hned využil situaci a šel si zahrát. Pod školou jsou vybudované podzemní kryty, ve kterých je mimo jiné i hřiště. Úroveň byla podobná jak na mojí univerzitě, což znamená žádný zázrak, ale oproti mé univerzitě to mělo jednu velkou výhodu a to tu, že to bylo zadarmo. Takže pokud budu moct, tak příště přijdu zase.

    Tak a je konec prázdnin a příští týden začíná zase škola. Ale ani ta nám nezabrání v dalších výletech, kterých máme naplánovaných hodně. O dalším se dočtete už v dalším příspěvku.