Týden finského bacilu

   Jak toho bylo minulé 2 týdny dost na psaní, a vznikly dlouhé příspěvky, tentokrát to bude asi trochu chudší. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, že jsem po všem tom cestování chytil nějaký malý finský, nebo možná estonský, bacil. Nic hrozného, ale protože jsem chtěl být připraven na další party, radši jsem se trochu šetřil přes týden. Ono toho stejně ani tolik nebylo. V úterý byla Ruská party ve Fat Lady (jeden z nejznámějších klubů v Tampere), ale jak jsem slyšel, tak jsem o nic nepřišel. Málo lidí a nic moc hudba. No ale aspoň jsem volno využil k dohnání některých restů ve škole, ale i mimo ni jako třeba tento blog. Sice se nepovedlo udělat všechno, co bych měl a chtěl mít, ale i tak to pomohlo. Možná by to chtělo míň párty a ... ne to je blbost! 

   Největší akce tento týden byla páteční oslava narozenin Tomáše. Konala se na jeho kolejích v Reinole, kde ještě nikdo z nás do té doby nebyl, protože se nachází v jiné části města než všechny ostatní koleje. Cesta ode mě tam trvala asi tři čtvrtě hodiny s přestupem, takže jsem si říkal, jestli jsem ještě stále v Tampere. Když jsme dorazili, čekalo nás něco podobného jako u mě v Lukonmäki – osada v lese. A to doslova, protože abychom se dostali na místo, museli jsme kusem lesa projít. Přišli jsme první a přesně na čas (pro mě docela nezvyk). Tomáš si dal s přípravou opravdu hodně práce, nachystal spoustu jídla a pití, takže už dopředu bylo jasné, že nás čeká dobrý večer. Abychom to pojistili, donesli jsme si nějaké estonské suvenýry. Popřáli jsme a začala party. Hlavní atrakcí bylo Nintendo Wii, které na Reinole mají. Je to asi jediná kolej, které TOAS (vlastník všech kolejí) dává, zatímco ostatním bere. Tím bere myslím omezování v podobě securiťáků po jedenácté hodině na kolejích City nebo úplné zavření naší společenské místnosti v Lukonmäki. Byl tam program na tančení, takže jsme měli o zábavu postaráno. To byste nevěřili, jak se na tom dokážou lidi zabavit. Bylo to o to lepší, že byly 3 přístroje, takže mohli najednou hrát 3 lidi a soutěžit spolu. No a tak jsme tam hráli, byli a pili až do rána. Stalo se tam hodně zajímavých a nevysvětlitelných věcí, ale to asi zůstane akorát za „zdmi“ Reinoly. Co dodat dál, o víkendu všichni odpočívali a pracovali do školy, protože se pomalu blíží konec první periody (půlky semestru) a to znamená zkoušky, odevzdávání projektů atd. Mě taky čeká další týden zkouška, takže se jdu učit, abych mohl příště napsat, že jsem ji zvládl.

    V některém z prvních článků jsem vám slíbil povídání o finské dopravě. No kde začít. Asi tím, že je to spíš zklamání než nadšení. Jednak je tu doprava hodně drahá, jedna standardní jízda stojí 2,50 eura. Protože autobus potřebuju denně, tak mám měsíční legitku za 30 eur. Potom je tady ale další pravidlo a to je noční přirážka. Pokud chcete jet autobusem mezi půlnocí a 4:40 ráno, připravte si přirážku 2,50 eura, takže cesta standardní jízdenky vyjde na 5 eur. A co je vůbec nejhorší, i když mám legitku, tento poplatek musím platit taky. Pak se nesmíte divit, že se často vracím domů autobusem v 5 ráno. Protože kluby zavírají o půl čtvrté (o tom se také zmíním někdy později), vymysleli jsme tea time. Takže chodíme z klubu s holkama na kolej na čaj a čekáme na první autobus bez placení. Další nevýhodou místní dopravy je, že dost často v autobuse neukazuje, kde jsme a jaká bude další zastávka. Když se k tomu připočte, že všechny zastávky jsou na znamení, tak zvlášť v noci není vůbec těžké přejet zastávku. Už se mi to ze začátku povedlo. Znamení musíte dávat, protože i když stojíte na zastávce, kde jezdí jediná linka, tak bez znamení řidič prostě nezastaví. Další podstatná nevýhoda je, že si autobusy jezdí, kdy chtějí. Když nechce nikdo vystupovat a nastupovat, tak autobus nemá problém přijet i o 5 minut dřív. A ne že by počkal, jede prostě dál. Naopak když je hodně lidí, tak přijede i o 5 nebo 7 minut později (jednou jsem zažil i 15 minut, ale to byla zřejmě nějaká závada na autobuse). A protože světelné tabule mimo centrum nejsou, člověk přijde na zastávku o 3 minuty dřív, čeká 5 minut a pak opravdu neví, jestli mu autobus už ujel nebo ještě nepřijel. Už mě autobus nachytal snad všemi možnými způsoby, takže nevím, co mě tu ještě může překvapit. Taky mají různé jízdní řády v létě a po zbytek roku. Protože je Tampere studentské město, přes léto jezdí asi jenom polovina autobusů než ve studijním období. Abych na to cestování jenom nenadával, chtěl jsem napsat i nějakou dobrou vlastnost, ale bohužel mě žádná nenapadá. Takže nezbývá než říct zlatá česká hromadná doprava.