Po super
týdnu v Laponsku přišel těžký návrat do reality v podobě školních
povinností. Začalo to v pondělí odevzdáním deníků z předmětu Finnish
History. Většinu těchto deníků jsem si naštěstí připravil před odjezdem do
Laponska, takže v pondělí jsem dělal pouze korektury, vytisknul a
odevzdal. Potom jsem si za odměnu zašel opět zastřílet z luku. Je to
opravdu sranda, ale asi mi v Laponsku trošku zamrzla muška, protože se mi
tentokrát moc nedařilo. Úterý a středa moc zábavy nepřinesly, protože jsem
musel psát další esej, která byla potřeba odevzdat do středy do večera. To se
nakonec s velkým množstvím přemáhání povedlo.
Loučící se Petra
Ve
čtvrtek jsem se nahlásil na akci Technické univerzity (TUT). Byla to akce
pořádaná pod záštitou našeho předmětu Finnish Society and Culture. Hlavním
programem byla předčasná oslava Dne nezávislosti Finska. V krásné aule
jsme si vyslechli proslovy proděkana a zástupců studentských organizací. Potom
následovalo vystoupení pěveckého sboru TUT, kde k mému překvapení zpívala
i Rebeka. Musím říct, že zpívali fakt krásně. Pořadatelé pro nás připravili i
spoustu jídla, takže jsme se nakonec i dobře najedli. Jídla bylo tolik, že jsme
ho nemohli sami sníst a proto se ke konci akce začali objevovat lidi, kteří s akcí
vlastně neměli nic společného a přišli se akorát najíst. Asi nikoho nepřekvapí,
že mezi nimi byli i Češi. Na závěr akce byla ještě ohnivá show za zvuku skupiny
Rammstein a potom jsme se přesunuli na Paawolu, kde byla první vánoční akce.
Pekli jsme cukroví, pouštěli vánoční písničky, ale také se někteří připravovali
na pokračování v klubu Senssi, kde byla poslední Exchange party. Nejzvláštnější
přípravu měla Anne, která pila Bloody Mary, které opravdu, ale opravdu nebylo
dobré. Já jsem do Senssi bohužel jít nemohl, protože mě čekala další esej,
tentokrát ve finštině. Ano, musel jsem ji psát opravdu ve čtvrtek v noci
po akci, protože termín pro odevzdání jsem už tak přetahoval. Při zadávání eseje
jsem byl v Laponsku, takže jsem o ní nevěděl (nebo aspoň dělal, že
nevěděl) a povedlo se mi přemluvit Tiinu (naše učitelka), aby mi dala nějaký
ten den navíc. Ale už jsem to víc odkládat nemohl.
Mezinárodní večeře
V pátek mě čekala
poslední, zato extra dlouhá, hodina Web Publishingu. Mít 6 hodin jeden předmět,
navíc nezáživný, bylo stejně zábavné jako předmět sám. Potom ale přišla lepší
část dne, protože Němec Robin měl narozeniny, tak uspořádal takovou malou party
u sebe. Potom jsme se přesunuli na City, kde probíhala další mezinárodní
večeře. Naše EILC skupina se opět sešla a navařila plno svých národních jídel,
které jsme potom navzájem ochutnávali. Protože jsem ale neměl na vaření opravdu
čas, ruku k dílu jsem tentokrát nepřiložil. Co jsem ale přiložil, byl můj
žaludek. Ochutnával jsem o sto šest – italské, řecké, polské, německé,
španělské, katalánské. Bylo toho hodně. Potom, co opět přišla naše stará známá
slečna vyhazovačka, jsme se museli přesunout někam jinam. Zvolili jsme klub
Doris, kde většina z nás ještě nebyla. Když jsme přišli, měla tam jedna
kapela koncert. Jejich hudba byla ale hodně zvláštní – finský metal
s příměsí zvuků z gameboye. Já byl ale po celém týdnu tak unavený, že
jsem tam moc dlouho nevydržel.
Loučící se Klára
V sobotu byla další party, ale tentokrát
s trochu smutným nádechem. Petra a Klára odjížděly za pár dní, tak
uspořádaly rozlučkovou párty. Ta proběhla opět na Reinole a byla až na Lucku a
Michaela ze Slovenska ryze česká. Holky připravily nějaké pochoutky, udělaly
punč a tak jsme se neměli vůbec špatně. K tomu jsme opět využili
vymoženost Reinoly, kterou je Nintendo Wii, takže srandy bylo plno. Jenže
nakonec jsme se museli rozloučit a to nadobro (aspoň teda ve Finsku, protože u
nás se určitě potkáme). Protože se nám nechtělo platit za autobus a spojení do
naší části města nebylo úplně ideální, rozhodli jsme se, že půjdeme pěšky. Ale
nebyla to ledajaká procházka, protože ve Finsku je všechno daleko, prošli jsme
se asi 7 kilometrů. Ale šlo nás hodně, takže byla sranda.
V neděli jsem stylově ukončil tento týden a to jak jinak než další esejí.
Po tomto týdnu jsem znovu začal vážně přemýšlet nad tím, jestli mě opravdu
nešoupli omylem na nějakou novinářskou sekci. Protože však nebylo zbytí, musel
jsem se podřídit místnímu systému a eseje napsat. A příští týden bude studium
pokračovat, protože půjde o poslední týden školy, který s sebou přináší i
nějaké ty zkoušky.
Žádné komentáře:
Okomentovat