Poslední týden

Vánoční trhy v Tampere

   Tak a je tu poslední týden. Dělo se toho opravdu hodně. Poslední výlety, poslední akce a taky smutné loučení. Ale začněme od začátku. Minule jsem skončil v půlce našeho „výměnného pobytu“ s Housim, takže je potřeba to dokončit. Jak jsem psal, v neděli jsem byl u něho v Jyväskyle. V pondělí ráno jsme vstali a šli (místy běželi, protože Housi neodhadl délku cesty) na nádraží, kde jsme sedli na vlak a jeli zpátky ke mně do Tampere. Po příjezdu jsme šli koupit jednodenní lístek Housimu a trochu se projít po městě. Zabralo to trochu víc času než v Jyväskyle, ale taky ne moc. Kvůli počasí byly možnosti trochu omezené, navíc času jsme taky neměli tak moc jako při minulé české návštěvě. Takže po zběžné prohlídce města, vánočních trhů na hlavním náměstí (které byly mimochodem skoro stejné jak u nás) a hudebního obchodu, kde jsme si zahráli na různé nástroje, jsme zašli do univerzitní jídelny na oběd. Tady se ukázala dobrá věc Finska. Nezáleží, z jaké školy nebo jakého města jste, pokud máte studentskou kartu, dostanete slevu na jídlo všude. To by mělo být i u nás. Potom jsme vyrazili na druhou univerzitu vrátit Tomášovi spacák a taky se rozloučit. Potom odložit věci ke mně a hurá společně na poslední lukostřelbu. Při této příležitosti měl Housi možnost poznat dochvilnost tamperských autobusů. Čekali jsme tam společně s dalšími deseti lidmi 15 minut a autobus prostě nepřijel, takže jsme jeli dalším. Anebo přijel ten autobus o 15 minut později. To už nikdo nezjistí. Ve městě jsme se potkali s Robinem, který s námi šel taky. Myslím, že jsme si to celkem užili, já už jako Robin Hood střílel na menší terč, ale Housi na první pokus bojoval taky statečně. Potom jsme zašli do hospody Plevna ochutnat tamperskou černou klobásu a potom zpátky ke mně. Já dopsal svoji poslední esej a pak jsme se koukli na zápas Chelsea – Manchester City. Nakonec jsme si šli o půlnoci ještě zahrát ping pong, čímž jsme zakončili tento myslím povedený den. Byli jsme tak unavení, že toho víc ani stihnout nešlo.

   Protože měl Housi v úterý zase další akci v Jyväskyle, nemohl zůstat déle a ráno jel domů. Já měl úterý taky docela nabité. Odpoledne jsme si zahráli poslední ping pong s mou erasmáckou „ping pong enemy“ Maike a museli jsme se rozloučit, protože ve středu jela domů do Německa. Od této chvíle jsem si uvědomil, že to loučení opravdu začíná a bude to jenom horší. Myšlenky jsem šel zahnat do veřejné sauny, kam jsme šli s naší starou známou EILC skupinkou. Bylo to opět super – horká sauna a ledové jezero, prostě paráda. Po sauně nás pár vyrazilo na akci pořádanou jednou studentskou organizací. Původně se tam mělo chodit v obleku, ale protože tam bylo tak málo lidí, tak nás ještě prosili, abychom tam šli i normálně oblečení s mokrými hlavami po sauně. Protože po sauně jsme byli hladoví a na baru bylo připravené jídlo zdarma, nechali jsme se přemluvit. Lidí tam bylo opravdu málo, ale trochu jsme pokecali, trochu zatančili a pořádně se najedli. Ale jeli jsme před půlnocí domů, protože jsem měl na středu vymyšlený taky nabitý program.

Luteránská katedrála v Helsinkách

   Tímto programem byla cesta do Helsinek. Navštívil jsem hlavní města Švédska, Norska, Estonska a již dříve Dánska, tak jsem si řekl, že by byla ostuda se nepodívat pořádně i do hlavního města země, kde jsem strávil více než 4 měsíce. Bohužel nikdo jiný se mnou jet nechtěl nebo nemohl, takže jsem se vydal sám. Vyjel jsem o půl osmé ráno, abych stihl něco vidět ještě za světla. Přijel jsem něco před desátou, zašel na kafe a koblih, udělal si plán podle mapy, kterou mi půjčil Tomáš a vydal se na cestu. Obešel jsem pár kostelů, podíval se po přístavu nebo po vánočních trzích. Z hlavních památek bych zmínil luteránskou katedrálu nebo kostel ve skále, který byl hodně pěkný a zajímavý. Také jsem se byl podívat na olympijský stadion. Nejsem si úplně jistý, jestli se tam mohlo, ale našel jsem díru v plotě a šel jsem se podívat, kde že to ten Emil Zátopek vyhrával. Pak se ještě podívat po nějakých suvenýrech a hurá zpátky na vlak. Protože jsem poměrně nestíhal, běžel jsem rovnou do vlaku, že si koupím lístek až tam. Když přisel průvodčí, řekl jsem, že chci studentský lístek do Tampere. Chtěl po mě 11,60 a já mu dal 20. Nevím, jak se ve Finsku počítá, ale vrátil mi 10 a pak nějaké drobné. Než jsem si to uvědomil, byl pryč a já si spočítal, že jsem jel z Helsinek za 6,60. No proč ne. Po příjezdu zpátky jsem se ještě jel rovnou podívat na trénink áčka Koovee. Ten se mi opravdu líbil. Až tak, že jsem opět začal přemýšlet o trénování. Více fotek z Helsinek najdete opět na Picase.

   Protože šlo o poslední týden, ani ve čtvrtek jsem se nezastavil. Blížil se odjezd, a tak bylo potřeba vyřešit nějaké dokumenty do školy. Sice to moc rád nemám, ale ty peníze, co jsme od školy dostali, za to stály. Potom jsem zašel na Lapinkaari (další koleje) vyměnit pár fotek s Marií. Večer mě čekal poslední trénink s béčkem Koovee. Dobře jsem si zahrál, dokonce jsem si pokecal s jedním hráčem, který byl fanoušek Liverpoolu, a zjistil jsem, že byl na stejném zápase jako já v dubnu tohoto roku a dokonce na stejné tribuně. Dobrá náhoda. Na konci mě vedoucí týmu zhodnotil. Řekl mi: „Jsi docela dobrý hráč, máš dobré nahrávky, dobrou kontrolu míčku, dobrý pohyb po hřišti, akorát prostě neumíš dávat góly.“ Jaké překvapení. Tak jsem se rozloučil a poděkoval za šanci si s nimi zahrát a přesunul se na vedlejší hřiště, kde opět trénovalo áčko před pátečním zápasem s Pori. Tomáš Sladký mi půjčil svoji členskou kartu, takže jsem mohl jít na páteční zápas zdarma. To se nedalo odmítnout. Po tréninku jsme ještě zašli do města rozloučit se s dalšími lidmi, konkrétně Sylwií z Polska a Marií z Německa.

Olympijský stadion

   V pátek bylo potřeba ve škole vyřešit poslední detaily a taky byla jedna z posledních možností podívat se po městě a koupit nějaké věci. Byl jsem mimo jiné i ve fanshopu Koovee, který mě ale hodně zklamal, protože to byla zamčená místnost, která sloužila jako sklad a ještě tam skoro nic neměli. Večer jsem šel na zápas Koovee – Pori, na který jsem mohl díky kartičce zadarmo. Zápas to nebyl špatný, Koovee bylo lepší a po zásluze vyhrálo 9:2. Líbila se mi celková atmosféra. Plná tribuna, spousta lidí s klubovými šálami, vlajkami nebo v klubovém oblečení. Navíc přestávkový program se Santou pro děti. Prostě to bylo více než jenom 3x20 minut florbalu. Po zápase jsem vrátil kartičku a zase spěchal zpátky, protože se chystala poslední společná party. Z mé myšlenky jít všichni dohromady nakonec nic moc nebylo, protože se to roztříštilo na více menších skupinek. Naše skupinka byla u nás v Lukonmäki, ale cíl většiny lidí byl stejný, club Miami. A tak jsme si užili poslední společnou party a já ráno naposledy počkal na kolejích City na ranní autobus.

Kostel ve skále

   V sobotu se toho přes den moc nestalo, všichni odpočívali po páteční party. Večer jsem zajel na Lapinkaari, kde probíhala taková malá party, na které jsem byl poprvé po dlouhé době jediný Čech. Zato tam bylo plno lidí z Brazílie. Ochutnávali jsme Thiagovo pití z droždí a kávy, které se čepovalo přímo z kanistru. Chutnalo to líp než to „vonělo“, ale ani ta chuť nebyla zrovna exkluzivní. Ale pít se to dalo a spotřebovat muselo, takže plán byl jasný. V neděli ale přišlo to opravdové loučení a jeden z nejsmutnějších dní. Protože už jsem musel vážně začít něco málo připravit na balení, vrátit všechny plechovky a PET lahve, musel jsem vynechat poslední florbal na univerzitě a také poslední saunu. Potom jsem se vydal na Paawolu rozloučit se s lidmi. Následovalo moje Lukonmäki a dále do centra na City. Tam jsem znal opravdu hodně lidí, takže loučení bylo dlouhé a těžké. Poslední destinací bylo poslední dobou oblíbené Lapinkaari. Po cestě jsem ještě chtěl zapálit svíčku na počest Václavu Havlovi, ale nevím, jak se mi to povedlo, koupil jsem prázdný zapalovač. Koupil jsem prostě ten nejlevnější zapalovač a vůbec mě nenapadlo, že by se mohla prodávat jenom prázdná krabička. Takže ze svíčky nic nebylo, ale doufám, že aspoň snaha se cení. Musím říct, že na konci dne jsem se cítil celkem zlomeně, protože jsem se rozloučil se strašně moc lidmi a nebylo to zrovna veselé. Tak a to byl poslední týden v Tampere. Příští článek bude už o cestě domů.