Konec školy

   Minulý týden byl hodně o esejích a škole a tento bohužel nebude o moc jiný. Je to totiž poslední týden školy a v něm taky nějaké zkoušky. Ale začněme pěkně popořadě. Měl jsem předmět Web Publishing, ze kterého byla naplánovaná zkouška na pátek. Do tohoto předmětu se mnou chodila mimo jiné Brazilka Isabella, která s dalšími dvěma Brazilkami odjížděla ve středu na „eurotrip“ a proto šla na speciální termín už v pondělí. Protože tento předmět pro mě nebyl těžký, tak jsem jí v pondělí před zkouškou pomáhal s učením. Když přeskočím trochu do budoucnosti, tak to pomohlo, protože zkoušku udělala. Večer jsme si chtěli jít zahrát nějakou deskovou hru. Protože ale byla většina návodů jenom ve finštině, tak jsme skončili u Scrabble. Hrát to v angličtině bez slovníku byla docela sranda, protože jsme vždycky něco složili a pak jsme přemýšleli, jestli takové slovo existuje. 

   V úterý bylo volno, protože celé Finsko slavilo Den nezávislosti. Vyhlášení nezávislosti bylo 6. prosince 1917, kdy bylo Finsko prohlášeno za suverénní stát. Pro Finy je to velký den, protože v historii byli vždy součástí větší říše – ať už to bylo Švédsko nebo Rusko. Protože jako hlavní město oslav bylo tento rok vybráno Tampere, mohli jsme se těšit na vojenský průvod, který čítal 1600 vojáků a plno vojenských strojů. To bych všechno viděl, kdyby mě zase a opět nezradil autobus. Takže když jsem přijel, průvod už skončil. No ale aspoň jsem viděl pár těch vojenských strojů, které tam měly vystavené. Nejlepší bylo, že na všech autech a tancích byly davy malých děcek, které to měly jako prolízačky. Takže jsem udělal pár fotek a mohl jet zpátky. 

   Ve středu bylo další loučení, jedno částečné a jedno úplné. Částečné s Brazilkami, které jely na svůj „eurotrip“ a úplné s Tomášem, který jel domů. I když to taky nebylo úplné, protože se v Česku určitě potkáme. Ve čtvrtek jsem se musel trochu učit, protože v pátek jsem měl na programu své jediné dvě zkoušky v druhé části tohoto semestru. Ano, dvě zkoušky v jeden den. Naštěstí zkoušky tady nejsou tak těžké jako zkoušky u nás. No spíš to bylo proto, že předměty, ze kterých jsem zkoušky dělal, nebyly tak náročné. Jednalo se o již zmíněný Web Publishing, který proběhl dopoledne, a finštinu, která byla odpoledne. Už vám rovnou můžu prozradit i výsledky. Z Web Publishingu jsem dostal čtverku (u nás béčko) a z finštiny pětku (u nás áčko). To bylo potřeba oslavit. Místa oslav byly poměrně tradiční – pre-party na City a potom klub Miami. V čem se ale party lišila, bylo naše oblečení. Zhruba před dvěma týdny jsme si totiž z Polska objednali trička „I love Tampere“. Ano, museli jsme je objednávat až z Polska, protože jsme prostě ve Finsku taková trička nenašli. Celé to vymyslela Sylwia, které bych chtěl takto poděkovat. Takže jsme navlíkli trička, upekli pár perníčků a vyrazili do klubu. Hodně lidí nám trička závidělo a fotilo si nás. Byli jsme hvězdy.

   V sobotu nás čekala zřejmě poslední společná mezinárodní večeře. A protože Katalánsko je vždy poslední, Ariadna pro nás připravila tuto poslední společnou katalánskou večeři. Konala se u nás v Lukonmäki a oproti původnímu plánu jsme se museli přesunout do menší společenské místnosti. Ale jíst na pingpongovém stole mělo taky něco do sebe. Velké překvapení bylo, že Ariadna udělala všechno jídlo dopředu a na čas. Tak trošku jsme čekali večeři v 11 večer. Ochutnali jsme tortillu a katalánskou pizzu. Největší gastronomický zážitek byl ale dezert. Byla to mozzarela se šlehačkou, slanými rybičkami a malinami. Asi nejzvláštnější kombinace, co jsem v životě jedl. Potom nám Ariadna vysvětlila katalánskou vánoční tradici, jak dostávají vánoční dárky. Ve zkratce, celý advent krmí dřevěné poleno, které potom vykadí vánoční dárky. Tak jsme to zkusili a opravdu to funguje. Ariadna nám dala dárky v podobě bonbonů a osobního přání. To bylo fakt milé. Potom jsme se přesunuli ven a udělali velkou sněhovou bitvu. Po celé této super akci jsem měl ale ještě jednu nepříjemnou povinnost a tou byla poslední věc do školy - poslední esej.

 
   Protože ve Finsku nejsem jediný člověk z Olomouce, konečně jsme se s Housim domluvili na návštěvě. Plán byl takový, že v neděli pojedu za ním do Jyväskyly a v pondělí pojedeme ke mně do Tampere. Takže jsem v neděli ráno sedl na vlak a vyjel. Na nádraží mě Housi čekal s půjčeným kolem, takže jsem mohl taky zkusit finskou sněžnou rally na kole. Prohlídli jsme si město, což jako ve většině finských měst nezabralo moc času a pak se vydali zahrát si florbal. Tady jsem zjistil, že Tampere není jediné město, kde je spousta Čechů. Na florbale byla většina lidí právě z naší země a na nějakou angličtinu už úplně rezignovali. Úroveň florbalu byla docela dobrá, dobře jsme si tam zahráli. Pak jsme jeli na koleje a na pizzu, která byla obří a levná. Večer jsme strávili docela poklidně, po dlouhé době, co jsme se neviděli, bylo o čem si povídat. Navíc jsme zašli za dalším kámošem, jak jinak než Čechem. Myslím, že v poměru počtu lidí ve Finsku a velikosti země Česká republika s přehledem všechny válcuje. A protože víkend končí, druhou část výletu nechám na další článek.