Po
mnoha týdnech výletů přišla konečně pauza. I když rozhodně jsem neodpočíval,
bylo toho hodně, ale tentokrát bez žádného výletu. Protože jsem byl poslední
týdny pořád někde pryč, nastal čas, kdy musela přijít na řadu i škola. A že
toho nebylo málo. Psát eseje, deníky nebo školní blog zabralo času opravdu
hodně. Ale i když bylo práce hodně, čas na zábavu se taky našel. V pondělí
jsem měl trochu sportovní den, kdy jsem po tradičním ping pongu s Maike
šel po delší době na lukostřelbu. Musím říct, že forma se mě celkem držela,
takže jsem mohl na konci vyzkoušet i menší terč. V úterý a ve středu se
vlastně nic nedělo, opravdu jsem musel psát a pracovat do školy.
 |
| Česká večeře |
Ve
čtvrtek přišel den, na který jsem se dlouho těšil. Po mnoha a mnoha emailech a
pokusech se domluvit, jsem se konečně dočkal a šel jsem na první trénink
s Koovee Tampere B. Sice tam o mě měli vědět, ale nevěděli. Ale to
nevadilo, domluvil jsem se s nimi a zahrál si po dlouhých měsících konečně
dobrý florbal. Tento tým hraje stejnou ligu jak my v Olomouci, takže
úroveň nebyla špatná. Rozebírat tady různé aspekty hry je asi zbytečné, protože
ne všechny by to zajímalo. Ale třeba o tom ještě někdy něco napíšu. Každopádně
jsem si to užil a můžu tam zase někdy přijít, takže možnosti určitě využiju.
Taky jsem ve čtvrtek ukončil předmět o finské historii. Teda skončily spíš hodiny,
protože k tomu, abych ukončil předmět, musím ještě napsat deníky. Ale
aspoň bude trochu víc volna. Aby toho nebylo ve čtvrtek málo, byl jsem pozván
na korejskou večeři. Nakonec to byla jenom taková skromná sešlost, kde byly 2
Korejky Yu Ni a Da Jung, Maďarka Rebeka a trochu později přišla i Francouzska
Anne. Holky připravily pomazánku, která nebyla vůbec špatná. Potom jsem potkal
taky jejich spolubydlící, která byla k mému překvapení Češka, a dokonce
jsem ji znal, i když ne osobně. Je to česká florbalová brankářka Daniela
Kreisingerová. Svět je opravdu malý.
 |
| Brazilká večeře |
V pátek
byla na řadě další večeře, a to tentokrát německá. Hlavní pořadatelé byli Maria
s Robinem. Marii totiž přijeli rodiče a dovezli ji mimo jiné bratwurst.
Robin si zas vzal na starost bramborový salát. Celkově bylo chodů snad pět, od
již zmiňovaných klobás se salátem až po závěrečný zmrzlinový pohár. Musím jim
to opravdu pochválit, bylo to všechno super. Ale protože jsme se nechtěli
nechat zahanbit (zvláště ne Němci), naplánoval jsem na sobotu u nás
v Lukonmäki českou večeři. Pro některé to byla po několika měsících v
Tampere první návštěva této části města. Hlavním chodem měly být ovocné
knedlíky a knedlíky s uzeným masem. Když k tomu Tomáš připravil koláč
a celé jsme to zakončili zmrzlinou, tak byli doufám všichni spokojení. Jediný
problém byl jako vždy čas, protože to opět trvalo všechno déle, než jsme
čekali. A kdyby nám nepomohli další lidi jako Klára, Petra nebo Cip, tak jíme
asi až v neděli. Ale výsledek byl dobrý, všem snad chutnalo. Po večeři
jsme si zahráli ještě pár vtipných her a zakončili to ping pongem.
V neděli jsme si byli jako už tradičně zahrát florbal na TUT. Nevím, jak
se mi to povedlo, ale spěchal jsem na autobus a zapomněl doma hokejku. Když jde
člověk hrát florbal, tak je to celkem chyba. Ale jsou tam hokejky na půjčení a
některé nejsou tak hrozné, takže to šlo. Navíc jsem přemluvil i Danu, ať si
přijde zachytat, takže tam byla poprvé i brankářka, se kterou dostala hra úplně
nový rozměr a bylo to o hodně zábavnější než dřevěný panák.
Obvykle
končím články v neděli, ale tentokrát udělám změnu a to ze dvou důvodů.
Jednak se pondělí tematicky hodí do tohoto článku a za druhé celý příští týden
bude úplně o něčem jiném než studování a večeření. Tak tedy pondělí. Během dne
probíhaly přípravy na příští týden, ale protože nechci úplně prozradit, o co
šlo, tak to nechám pod rouškou tajemství, pod kterou už ale stejně většina lidí
nakoukla. Ale abych tedy zůstal u těch večeří, konala se brazilská večeře. Bylo
pozvaných kolem padesáti lidí, což představovalo docela problém, ale musím
říct, že se s tím hostitelé vypořádali skvěle. Byla to nejen večeře, ale i
oslava narozenin Liany, jedné z Brazilek. Brigita jí k narozeninám
natočila tohle super video.
Dostala
plno dárků a my jsme na oplátku dostali plno jídla. Je to trapné to říkat znovu
a znovu, ale prostě to bylo znovu výborné. Po večeři jsme zkusili tančit
brazilské tance, Pedro nám k tomu zahrál i na kytaru. Prostě super párty.
Ještě vám
dlužím jednu věc a to je hlava mého spolubydlícího, Mattiho. Musím říct, že
jsem pravdu nevěděl co čekat a tak jsem byl sám zvědavý. Ten kdo tipoval, že je
na to dostatečně šílený, měl pravdu. Ano, přijel jsem a byl úplně dohola. Tak a
tolik o tomhle prodlouženém týdnu. A myslím, že se už teď můžete těšit na další
článek, protože příští týden bude, aspoň myslím a doufám, opravdu o čem psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat